Podobné retro hry mám rád. Člověk si zavzpomíná na staré dobré časy, kdy neměl tuny problémů a starostí dnešní uspěchané doby a jen si tak spokojeně hrál tituly jako je třeba dnes recenzovaný Prince of Persia. Do jisté míry zidylizované vzpomínky se mi však navrátily s vydáním tohoto retro titulu od Ubisoftu. Pokud jste stejně jako já před lety trávili dlouhé hodiny dumáním, jak že překonat tuto překážku nebo jak se vyhnout vyjíždějícím bodákům ze země, tato recenze vás možná vezme časem zpět.
Nostalgické vzpomínky
Jelikož se jedná o retro verzi původní hry, vše bohudík zůstalo stejné. I tentokrát se tak v kůži bezejmenného prince vydáte zachránit pohlednou princeznu, kterou unesl zlý vezír Jaffar. Cestu vám však bude komplikovat plných 13 levelů, ve kterých samozřejmě nefunguje průběžné ukládání, takže po úmrtí hlavního hrdiny vás čeká celé kolo úplně od začátku. Nutno také dodat, že na záchranu princezny máte jednu hodinu čistého času, pokud to nestihnete, hra končí. Naštěstí však byli autoři trošku prozíravější, a tak si můžeme vybrat v menu hry přímo level, který zrovna chceme hrát.
Hra také nabízí kompletní nástrahy z původního titulu, takže se opět můžeme těšit na vyjíždějící bodáky ze země, schovaná propadliště a nechybí samozřejmě ani ostatní vezíři, se kterými postupně podstoupíme šermířské souboje. Právě po této větě vás určitě zajímá, jak autoři zvládli přepracovat ovládání. Přeci jen je rozdíl hrát hru na stolním PC, nebo na dotykovém displeji mobilního telefonu. A zde bohužel nastávají první svízele.
Na první pohled je ovládání rozvrženo bezproblémově a jednoduše. V pravém dolním rohu najdeme tlačítko pro skákání a pro skrčení se. V levém dolním rohu zase šipky doprava a doleva. Jelikož je samozřejmě hra kompletně ve 2D, tyto dvě směrové šipky bohatě stačí. V případě souboje s temným vezírem, útočný výboj mečem náš hrdina udělá po dotknutí se libovolného místa na displeji. Právě souboje jsou potom jednoznačně nejzábavnější částí hry, stejně jako v původní verzi.
Problém ovšem nastává, když chcete udělat třeba jen malý krůček nebo někam opatrně slézt. Na klávesnici stačilo směrové tlačítko stisknout jen lehce, to na dotykovém displeji ovšem nelze. Můžete vzít zavděk kombinací se skrčením, kdy se princ pohne opravdu jen minimálně, ale to do určitých situací není úplně ideální. Ani toto skrčení se není bohužel ideálně připraveno. Když totiž chcete ze země sebrat meč (v prvním kole) nebo se napít elixíru, aby se vám doplnilo zdraví, musíte se sehnout v přesně daný okamžik, jak to zamýšleli autoři. Pokud se vám to nepodaří, budete jen nádobu neustále míjet.
Problematické ovládání
Problémy s ovládáním mají bohužel poměrně fatální vliv na celkový dojem ze hry a podobné zbytečné chyby vedou k frustraci. Ta nezmizí ani při neustálém opakování levelů od začátku a tím samozřejmě i roste obtížnost celé hry. Nic naplat, opět jsme se přesvědčili, že dřívější hry byly z velké části tvořeny pro opravdové hráče, a tak dohrát některé tituly byl opravdový výkon.
Nic naplat, Prince of Persia retro dělá čest svému jménu a je to retro titul jak má být. Přenáší si sebou totiž jak kladné elementy, tak i ty záporné. Zatímco pro staré a zkušené pařany je toto nostalgický kousek, dokážu si velmi živě představit, jak casual hráč proklíná Apple a všechny okolo, když už po několikáté musí kolo opakovat úplně od startu. Za cenu necelého jednoho dolaru je toto však stále velmi dobrá koupě a dalo by se říci, že dostanete za málo peněz hodně muziky.
