Představte si, že budete majitel časopisu a budete usilovat o jeho prodeje. V době internetu se samozřejmě neubráníte ani jeho dvojčeti na síti. Maxim časopis a web, Cinema časopis a web, u denního tisku (od Blesku po mutace Deníku z VLP) ani netřeba dlouze přemýšlet. A po pár týdnech od spuštění internetové verze zjistíte, že se vaše články objevují i jinde. Ať už formou RSS agregátorů, nebo prostě na některém z blogů, který se právě věnuje tomu, co vy. Od IT technologií publikovaných Chipem po zamyšlení nad chovem slonů v Keni od tvůrců National Geographic. Vy, jakožto šéf vydavatelství, pomyslně zatleskáte. Alespoň v České republice. Důvod? Někomu přišel váš obsah dobrý a rozhodl se jej publikovat a vzít za svůj. Zdrojoval jak vaše médium, tak případné fotografie. Problém? U nás veškerý žádný. V Americe? Tam ano. Světová finanční krize totiž postihla zemi s hvězdami na vlajce docela markantně a napříč odvětvími. Nejhůř trpí průmysl, avšak ani média nezůstávají pozadu. Velkým šokem tedy skončily výsledky studie, které se zveřejnily minulý týden a které se snažily dokázat a prokázat, že kopírování článků škodí. Nikoli videí či fotografií, to bychom chtěli zdůraznit.
Klasický vzorec fungování ve Státech je tento. Napíšete článek, publikujete ho na oficiálních stránkách magazínu nebo vydavatelství a za pár dnů se objeví jinde. Přesně tak, jak jsme to popisovali na začátku. Jenomže ona je krize, agentury vám sunou míň a míň reklamy, prodeje klesají a vy nevíte, co s tím. Sdružení amerických vydavatelů tedy vyrukovalo s ohromující cifrou. Pokud by zpoplatnili webové stránky, které jejich obsah přebírají, vydělali by kolem třech milionů korun (asi 160 000 dolarů) ročně. Uvažování je to zvláštní. Dotazy jsou nasnadě. Snaží se někdo vydělávat na bannerech či kampaních díky přebíranému obsahu? Nikoli. Jde o konkrétní či konkurenční stránky? Nejde.
Celá částka vznikla na základě této úvahy. Kolik bychom vydělali, pokud by nám agentury platily 1 dolar za každých 1000 zobrazených stránek? Ano, již zmíněných 160 000 dolarů. Podle vlastníků autorských práv se tedy jedná o jasné a nezákonné přejímání a porušování. „Autoři obsahu tím pádem nejsou adekvátně ohodnocení a vydavatelům tak unikají peníze, které by z toho koloběhu mohli získat,“ tvrdí autor studie. Na základě čeho jsou placeni autoři a jaké jsou rozdíly v platech mezi články, které se přebírají a mezi těmi, které ne, to se také neví. Závěrem jedno dost převratné číslo. Během studie, trvala přibližně pět měsíců, našli její autoři přes třicet miliard (!!!) webů, kde se neoprávněný obsah objevil. Pokud si toto číslo nedovedete představit, zkusíme vás navést. Vžijte se do uživatelů Seznamu. Ti všichni by museli klikat asi tři čtvrtě roku, aby se k třiceti miliardám zobrazených stránek dostali. Závěr není žádný. Studie podle našeho názoru stačila ukázat leda na to, že některá média jsou kvalitní a jiná ne. Pokud se projevuje finanční krize a inzerenti nechtějí inzerovat, 160 000 dolarů ročně tuto hlubokou mezeru nezacelí ani náhodou.
