V minulém díle jsme si řekli, jakými kvalitami oplývá zcela nové Ubuntu 14.04 LTS a že jde shodou okolností i o velmi dobrou příležitost, jak svůj počítač třeba i poprvé v životě seznámit s OS na bázi Linuxu. Tentokrát se již zaměříme na výběr toho „pravého“ klonu Ubuntu, z nichž se každý liší především svým uživatelským rozhraním, avšak v neposlední řadě i hardwarovou náročností. Pakliže totiž uvažujeme o Ubuntu jakožto náhradě za Windows XP, ve většině případů musíme vzít v potaz i ne zcela aktuální hardware starších stolních či přenosných počítačů, jelikož jen trochu „novější“ PC již zpravidla obsahují i jednu z o něco aktuálnějších verzí Windows. Ani GNU/Linux však nezamrzl v minulosti, a tak mají moderní GUI, co se např. paměti týče, rovněž své oprávněné nároky. Obdobná situace platí i u procesoru, grafické karty atd. – kdy některá rozhraní mohou být na starším stroji až zoufale pomalá, tudíž nepoužitelná pro produktivní či jakoukoli jinou práci s PC.
Ubuntu – jednota v rozmanitosti
Např. operační paměť představovala ještě před „pár“ lety poměrně drahý doplněk a kdo si chtěl užívat „neomezeného“ počtu spuštěných aplikací, musel si hodně připlatit. I proto je nasnadě, že hodně počítačů, aktuálně stále běžících pod Windows XP, nedisponuje větší kapacitou než kupříkladu 512 MB RAM. Při splnění dalších HW požadavků lze od 1 GB výše již úspěšně nasadit i Windows 7 či 8.1 Update 1, avšak hlouběji pod touto hranicí mohou uživatelé narazit i s novým Ubuntu. Přeci jen – skutečně se píše druhé čtvrtletí roku 2014. I zde však svět open source nějaké to elegantní řešení přeci jen nabídne! Operační systém od Canonicalu oficiálně vychází s několika zcela odlišnými GUI. Dosavadní uživatel XP si tak může vybrat dle svých preferencí, a to na základě mnoha různých kritérií, aby pro něj rozhraní bylo srozumitelné, ergonomické a navíc běželo svižně.
Jeden systém s mnoha tvářemi
Jak bylo nastíněno, Ubuntu vychází kromě základní varianty s rozhraním Unity i v několika dalších, které jsou sice zcela kompatibilní, ale krom odlišného vzhledu nesou dokonce své vlatní pojmenování. Kdybychom je seřadili dle nároku na operační paměť, vyšlo by nám asi toto (testováno na virtuálním stroji VMware s 512 MB RAM):
- Ubuntu GNOME (min. cca 385 MB = po nabootování zabráno 78 % RAM)
- Ubuntu (min. cca 360 MB = po nabootování zabráno 73 % RAM)
- Kubuntu (min. cca 310 MB = po nabootování zabráno 41 % RAM)
(s 512 MB opakované selhání instalace – výsledky tedy ze stroje s 768 MB RAM) - Xubuntu (min. cca 183 MB = po nabootování zabráno 37 % RAM)
- Lubuntu (min. cca 123 MB = po nabootování zabráno 25 % RAM)
Jako vítěz, co se nenáročnosti týče, jednoznačně vychází Lubuntu, kteréžto je také autory jako odlehčený OS míněno. Staví na uživatelském rozhraní LXDE, jež se navíc svým vzhledem ze všech oficiálních variant Ubuntu Windows XP blíží asi nejvíce! Splnilo by tak hned dva požadavky, a to co nejnižší nároky na HW i uživatelskou přívětivost. Celé prostředí navíc dle vlastních zkušeností reaguje velmi svižně i na starším mobilním procesoru Pentium 4 s taktem okolo 1 GHz. Dále je vhodné zmínit to, že kromě vzhledu jsou všechny klony v podstatě shodné a z technického hlediska se jedná o jeden (téměř zcela kompatibilní) OS – Ubuntu.
Ubuntu GNOME
Ubuntu GNOME 14.04
Ač je prostředí GNOME mnohem starší než rozhraní Unity, z rodiny oficiálních klonů Ubuntu jde paradoxně o nejmladšího člena. Historie je zde poměrně složitá, ale za vznikem Ubuntu GNOME stojí tlak uživatelské komunity, která se před pár lety nesmířila, že Canonical odmítl do hlavní verze Ubuntu přinést nejnovější rozhraní GNOME 3 Shell a místo toho vytvořil vlastní GUI s názvem Unity. To je charakteristické postranním vertikálním panelem a speciální nabídkou, avšak především ve svých prvotních verzích nesklidilo od uživatelů Ubuntu žádný velký potlesk. Ubuntu GNOME tak vzniklo jako odštěpený projekt, který pokračoval v tradici uživatelského prostředí GNOME, a to i v jeho nové třetí revoluční verzi. Později bylo Ubuntu GNOME přijato za oficiální klon. Z hlediska „vnitřností“ jde přitom o systém zcela identický s hlavním Ubuntu, jelikož i to využívá stále knihovny GNOME, a rozdíl je tedy prakticky jediný - vzhled. GNOME 3 Shell je skutečně novátorské uživatelské rozhraní, jež stojí alespoň za vyzkoušení. Nevýhodou je však značná odlišnost od jakéhokoli známého GUI a potažmo i hardwarové nároky, které si moderní GNOME 3 Shell zcela ospravedlnitelně vyžádá. S pomalejším procesorem, menší RAM či zastaralou grafickou kartou zde tedy nikdo neuspěje.
Ubuntu
Ubuntu 14.04 LTS
Hlavní a nejvíce propagované Ubuntu. Vzniká přímo pod hlavičkou firmy Canonical a při vývoji nové verze z něho čerpají všechny ostatní klony, jež pouze mění některé dílčí součásti, týkající se např. uživatelského rozhraní či předinstalovaných aplikací. Jak bylo zmíněno výše Ubuntu sice stále stojí na knihovnách GNOME (důležité i pro kompatibilitu aplikací), ale uživatelské rozhraní se jmenuje Unity. Canonical zde rozhodně nezapře inspirace operačním systémem OS X, který je charakteristický např. horní lištou s aplikačním menu nebo umístěním ovládacích tlačítek okna na jejich levé horní straně. Řada grafických prvků je jednoduše nastavitelná skrze „klikací“ nabídky, avšak jde o výchozí nastavení, u něhož nejspíše řada nových uživatelů setrvá. Ti pokročilí si pak v linuxových systémech mohou změnit v podstatě cokoliv, protože jde o open source v pravém slova smyslu. Linux se zkrátka zvídavému uživateli nijak nebrání. Z hlediska HW nároků si však „hlavní“ Ubuntu vyžádá opět moderní počítač, který by bez problémů obstál např. i před Windows 7.
Kubuntu
Kubuntu 14.04
Kubuntu staví na rozhraní KDE a již z tohoto titulu by šlo říci, že jde klon, který je možná nejvíce „svůj“. Projekt KDE je již odedávna souputníkem a největším rivalem projektu GNOME a kromě zcela odlišného (a uživatelsky značně náročnějšího) vzhledu prostředí si s sebou nese i vlastní aplikace. Od Ubuntu se liší tedy nejen GUI, ale jako řada dalších klonů i předinstalovanými aplikacemi. Řada z nich („průzkumník“, textový blok, multimediální přehrávač apod.) je však přímo aplikacemi projektu KDE, a tak lze prostředí označit za velmi konzistentní. Problém však může představovat, že KDE bylo vytvářeno jako sofistikovanější rozhraní pro zkušenější uživatele, a tak méně znalému může přijít celé prostředí i s jeho programy asi až příliš „bohaté“. V linuxové komunitě má však své neoblomitelné zastánce, mezi něž svého času patřil i sám Linus Torvalds, původní autor Linuxu. HW požadavky má však Kubuntu i z důvodu bohatých grafických efektů značně nemalé a příchozímu z Windows XP může neznámé GUI na delší čas minimálně značně snížit efektivitu práce.
Xubuntu
Xubuntu 14.04
V případě Xubuntu se již dostáváme k variantám, určeným pro „zastaralou“ nebo spíše zkrátka jen slabší hardwarovou výbavu. Používá rozhraní Xfce, které si vyžádá poměrně malý prostror v RAM, je nenáročné na grafickou kartu, procesor a zároveň díky své jednoduchosti i relativně intuitivní. Druhou stranou mince je pak vzhled po stránce estetiky, která je sice vždy věcí subjektivní, ale oproti výše zmíněným prostředím rozhodně není Xubuntu nijak zvláště „učesané“. Ve výchozím nastavení je aktivována jedna lišta (v horní části obrazovky), obsahující panely spuštěných aplikací a hlavní nabídku. Ta je pak poměrně blízká provedení z Windows XP, avšak i díky integrovanému vyhledávání přeci jen o něco mocnější.
Lubuntu
Lubuntu 14.04
Poslední zmíněný klon. Ze všech Ubuntu jde o variantu vůbec nejlehčí a prostředí LXDE si vyžádá jen velmi skromné HW náležitosti. Skvělou zprávou je pak to, že po funkční stránce vybavenost ani schopnosti systému nijak neutrpěly. Kompatibilní jsou vlastně všechny aplikace z „plnohodnotného“ Ubuntu, které je však v několika případech pouze nutné doinstalovat. Vývojáři navíc vložili značné úsilí i do grafického vzhledu, a tak zde ve výsledku máme plnohodnotný moderní linuxový operační systém, zcela kompatibilní s Ubuntu, oplývající podobným rozhraním jako např. Windows 2000/XP, který si navíc sám o sobě ukrojí jen malý výkon PC, přičemž zbytek zůstane k dispozici používaným aplikacím. Dle našeho názoru jde tak pro většinu uživatelů zřejmě o vůbec nejvhodnější řešení pro nahrazení Windows XP na starším stroji.
Co bude dál?
Snad jsme si poměrně vyčerpávajícím způsobem ukázali, co dnes ekosystém s nálepkou Ubuntu vlastně obsahuje. Důležité je, že jiné distribuce GNU/Linuxu sice nabízí třeba také všechna výše uvedená grafická rozhraní, avšak Ubuntu má něco navíc. Jde asi o vůbec nejznámější distribuci, zaměřenou na jednoduchost používání, s čímž se pojí i široká nabídka podrobných či především „pro-laicky“ zaměřených návodů a rad. Pod různě barevným lakem jde u všech jeho variant navíc o zcela shodný operační systém, takže nalezené návody či postupy jsou aplikovatelné s minimálními obměnami všude. S možnostmi nasazení Ubuntu jsme se tedy v základu seznámili a další díly našeho seriálu zaměříme již zcela prakticky - ukážeme si instalaci Lubuntu, popíšeme si některé základní principy linuxových distribucí a do „holého“ systému doplníme nejznámější a nejužitečnější open source aplikace, které nám pomohou např. s editací dokumentů MS Office.
