Street Fighter je v konzolovém, ale i automatovém, handheldovém a PC světě pojem, který poznamenal drtivou většinu hráčů, kteří se narodili před rokem 90. A svým způsobem nejslavnější bojovková série ovlivnila i nejmladší hráče a zcela jistě bude ovlivňovat i generace budoucí. Capcomu se totiž povedlo nemožné a v době next-gen konzolí, důrazu na inovaci a odklonu od tradičních žánrů, japonská vývojářská společnost vytvořila 2D bojovku, ze které tradiční oldschoolovost přímo vyzařuje. A to je teprve začátek.
Vizuály
Už od triumfálního oznámení čtvrtého Street Fighteru hráči zmítala nejistota, co s oblíbenou sérií vývojáři nakonec udělají. Klasické 2D provedení by bylo na next-gen konzolích přeci jenom až moc staromódní a přidání dalšího prostoru by zase zruinovalo dokonale vybalancovanou hratelnost, která staví právě na tom, že se vše odehrává jen v jedné rovině, bez možnosti úkroků. Nebál bych se říct, že ve výsledku si Street Fighter IV vzal to nejlepší z obou světů, když grafiku předvádí v naprosto unikátní, krystalicky čisté a neuvěřitelně stylové 3D grafice, zatímco hra samotná zůstává striktně dvourozměrnou záležitostí. To, že je engine hry a všechny její objekty plně trojrozměrné kromě dokonale plynulých animací, které by ve světě 2D spritů prostě nebyly možné, poznáte jen u občasných nájezdů kamery na postavy při provádění speciálních úderů.
Grafici Capcomu na svá bedra naložili nelehký úkol, a to spojit tradiční komixový styl Street Fighteru s high-polygonovou 3D grafikou a úkolu se zhostili s pílí sobě vlastní. Hra si zachovává osobitý ráz, zůstaly tradiční efekty, jako Ryův hadouken, v téměř nezměněné podobě, přitom se ale vývojáři nebáli experimentovat s naprosto novými prvky, jako je naprosto fantasticky vypadající obtékání bojovníků černou tuží. Ta s pohybem ve vzduchu zanechává rozmazanou černou stopu, která se pomalu vytrácí do etéru. I přesto, že vizuální stylistika hry má nejblíže ke kreslené grafice, nevyužívá techniku cel-shading, jak několikrát mylně informovala nejrůznější média.
Cartoonový styl je novinkou.
Systém
Alfou i omegou celé hry je propracovaný a neuvěřitelně vybalancovaný herní systém, který čerpá z několika generací Street Fighter her a přidává do něj několik vlastních novinek. Pokud jste Street Fighter veteráni, budete se ve hře cítit jako ryba ve vodě. Hra je i v tomto směru velice tradiční a tak můžete čekat, že všechny pohyby vašich oblíbených postav mají stejný, nebo podobný input, časování i účinek. Typický příklad je Ryu, kterému zůstala trojice speciálních úderů hadouken, shoryuken i huricane kick (a.k.a. tatsu maki senpu kyaku), stejně jako ve Street Fighteru 2 se dělá i speciál.
Ve hře narazíte na ukazatel SUPER a ukazatel ULTRA. Zatímco SUPER je rozdělený do čtyř bloků a nabíjíte ho tak, že útočíte na oponenta, ULTRA je jen jediný bar, který se nabíjí v okamžiku, kdy do vás protivník mlátí. SUPER můžete používat buď jako zesílenou verzi specifických útoků, které si z ukazatele usají jedno políčko, nebo můžete počkat, až se vám SUPER plně nabije a namačkat zničující Super Combo. S podobnými komby je ale dobré šetřit a používat je jen ve strategicky vhodný okamžik. Pokud totiž soupeř Super Combo vykryje, bezpečně mu to nabije celý ULTRA bar, který může následně použít na Ultra Combo, které je to nejsilnější, čím každá postava disponuje.
Postavy jsou standardně rozdělené na „nabíjecí“ a „čtvrtobloučkové“, od čehož se částečně odvíjí i strategie hraní. „Čtvrtobloučkové“ postavy provádějí všechny speciální, ultra i super údery (překvapivě) za pomocí čtvrtobloučků, většinou dopředu nebo dozadu. Oproti tomu u „nabíjecích“ postavy vychází drtivá většina pohybů z krátkého dvousekundového podržení buď šipky dolů nebo směrem od nepřítele a jelikož se šipkou zpět postava zároveň kryje a dvě sekundy mohou být po čertech dlouhá doba, předurčuje hra postavám jako je Guile převážně defenzivní styl.
Není to ale závazné pravidlo, a pokud začnete svojí postavu skutečně ovládat (což je úkol na dlouhé týdny a měsíce), můžete i s nabíjecím charakterem hrát tak zběsile ofenzivně, až budou z oponenta létat barevné cáry. Kromě bosse Setha, který je ve hře hratelný jen pro zpestření, jsou postavy vzácně vyrovnané. Existují samozřejmě nejrůznější tier listy, které na základě hráčských zkušeností ukazují, kdo je nejslabší nebo naopak nejsilnější, ve hře samotné jsou ale rozdíly jen minimální. Street Fighter IV je jedna z mála bojovek, kdy začátečník nemůže porazit zkušeného borce, ani kdyby se na hlavu postavil. Náhodné mačkání tlačítek vás tady, na rozdíl od Soul Caliburu IV, dostane maximálně hrobníkovi na lopatu.
Bojovky mají své kouzlo. Dokážete se u nich skvěle vybít po těžkém dni v práci.
Ovládání a magických osm směrů
I přesto, že má každá z postav jen několik málo speciálních úderů, namačkat některé z nich není žádný med. Pro perfektní ovládání jedné postavy se připravte na několik dní až týdnů palcové gymnastiky. Teprve potom máte šanci dopracovat se do situace, kdy váš bojovník udělá přesně to, co chcete a kdy to chcete. A to ještě za předpokladu, že vlastníte arkade stick nebo hrajete na Playstation 3.
Xbox 360 a utrpení vašeho palce je kapitola sama pro sebe. Designéry, jinak výborného, ovladače Xboxu 360 pravděpodobně nenapadlo, že by digitální kříž někdo používal jinak, než jako přepínač položek v menu. Jako hlavní ovládací prvek u bojovky, kde většina postav nějakým způsobem používá buď čtvrtobloučky, nebo rychlé přepínání opačně položených šikmých směrů, je digitální osmisměr Xboxu 360 holé neštěstí. I když se dá na část neduhů časem zvyknout, bude vám ovládání na Xboxu 360 házet klacky pod nohy až do hořkého konce, kdy buď vzdáte pokusy používat některé pohyby nebo rozmlátíte ovladač. Pokud máte Xbox 360 a plánujete Street Fighter IV hrát jinak, než jako rychlou plácanou náhodných tlačítek, je pro vás akade stick nebo konvertor pro Dualshock 2 téměř povinností.
Několik dní jsme poctivě testovali jak PS3, tak Xbox 360 verzi a zatímco grafika, systém i input jsou u obou verzí shodné, ovládání obou verzí je jako nebe a dudy. Pokud jste hrdými vlastníky Xboxu 360 a nemáte v plánu si pro vašeho miláčka kupovat kvůli jediné hře další ovládací prvky, odečtěte si od finálního hodnocení 10%. Hra s ovladačem Xboxu 360 prostě nepočítá a mě nezbývá než smutně poznamenat, že tento způsob Street Fighteru IV zdá se mi poněkud nešťastným.
Zapomeňte na singleplayer
Ač je Street Fighter IV výjimečně kvalitní bojovkou, jedná se stále pouze o port automatové verze. To by samo o sobě nebyl problém, kdyby hra byla nějak přizpůsobena dnešním konzolovým standardům, což, jak jste možná pochopili, není.
Singleplayer ve hře v podstatě neexistuje a po tom, co dohrajete režim Arcade za všechny postavy, vás čeká jen několik málo nezáživných Challenges, ve kterých musíte například dokončit několik zápasů v určeném čase nebo přežít více protivníků za sebou. Sečteno, podtrženo, pokud nemáte živého protihráče, znamená pro vás koupě Street Fighteru IV jen přibližně dvě až tři hodiny velmi kolísající zábavy. Další aspekt, který zabíjí zážitek hry pro jednoho hráče, je neskutečně otravná a strojová umělá inteligence. V prvních zápasech vás vždy nechá bouchnout si, načež se dostanete k předposlednímu a poslednímu souboji, kde se na jakoukoliv obtížnost přehodí výhybka AI na ?cheap? a vy zažijete pravé peklo. Jednou se mi stalo, že mě v předposledním zápase počítačem řízený bojovník pouze přehazoval, ani se neobtěžoval použít některý z úderů.
Srovnání s konkurencí je nasnadě. Systémově méně vyvedený Soul Calibur IV od konkurenčního Namca sice jako bojovka neexceluje, ale jeho singleplayer nabízí desítky hodin hraní, spousty módů a stovky odemknutelných předmětů, které vás nenásilně nutí hrát dál. Ještě víc bije do očí srovnání se stájovým kolegou Street Fighter Alfa 3, který je různými módy doslova nacpaný k prasknutí, zatímco Street Fighter IV zeje prázdnotou.
Situaci, kdy je před televizí pouze jeden hráč do značné míry vylepšuje podpora online hraní, která funguje o něco lépe než u konkurenčního Tekkena, ovšem za cenu absence místností, kde můžete sledovat zápasy ostatních. Ve Street Fighteru IV je vždy místnost, kde jsou pouze dva hráči. Online u bojovek se dá obecně považovat za něco, co si žádá doba, ale co principielně nemůže dobře fungovat, a tak se není čemu divit, že zkrátka nefunguje. Pohyby a kombinace, které mají být garantované a právě, na jejichž provázanosti hra do jisté míry stojí, v online hře díky prodlevě není možné provádět.
Nezachrání vás ani ultranízký ping, protože vám nikdo nezaručí, že ten na druhé straně na tom bude stejně. A i kdyby ano, je tu řeč o inputu, který má v mnoha případech toleranci jen několik framů, systém tak nemůže správně fungovat už jen z toho důvodu, že hráči jsou od sebe vzdáleni desítky či stovky kilometrů. Pokud jste ale zkoušeli online v Tekken: Dark Ressurection nebo Soul Calibur IV, vězte je na tom Street Fighter IV z hlediska lagů mnohem lépe.
Nepomáhá mačkat všechny tlačítka náhodně. Tady musíte umět triky.
Závěr
Street Fighter IV přináší odklon od změn, které přinesl třetí díl a ve výsledku vypadá jako vylepšená verze dvojky. Nutno ale podotknout, že vylepšená téměř k dokonalosti. Systému není co vytknout, vše funguje bezvadně a naprosto plynule. Grafika je jasnou ukázkou toho, že i pestrá paleta barev může vypadat impozantně, navzdory Gears/Killzone trendu zahalit všechno do odstínů hnědé a šedé. Velkým zklamáním je jen singleplayer, který je ve hře jen proto, aby se neřeklo.
Hodnocení
Street Fighter IV dělá čest svému jménu a jasně se jedná o jednu z nejlepších bojovek současnosti.
+ Stylová grafika, dokonale plynulé animace, vybroušený systém, nikdy se vám nestane, že vás porazí noob, podpora online multiplayeru
- Někdo do hry zapomněl dát singleplayer, online u bojovek lagoval, laguje a bude lagovat, AI je neuvěřitelně levná
Hratelně.cz hodnotí: 82 %
Souhrn
- Jméno: Street Fighter IV
- Lokalizace: titulky
- Platforma: PC,PlayStation 3,Xbox 360
- Testováno: PlayStation 3,Xbox 360
- Distributor: CD Projekt
- Vydavatel: Capcom
- Výrobce: Capcom
- Žánr: Ostatní
