Hlavní navigace

Recenze: Mafia II

Nejočekávanější česká hra za poslední léta dorazila na stánky a některým nedočkavcům spadla brada nadšením jiným zase překvapující nedokonalostí. Jaký pohled na Mafii 2 máme my, se můžete dočíst v následujícím článku.
Václav Valenta 7. 9. 2010

Sdílet

Mafia II. Pro některé recenzenty zřejmě velice kontroverzní téma, pro hráče naopak nevšední zážitek, na který čekali bezmála osm let. Titul, jež se stal v posledních letech na české herní scéně hlavním středem pozornosti konečně poznal světlo světa a objevil se na pultech herních obchodů. Pocity jsou smíšené, někdy až zbytečně překvapivé. Některá sporná hodnocení můžeme považovat jen jako výkřik do tmy, ale co je pravda když se nizká hodnocení vyskytují čím dál častěji. Nejočekávanější titul roku by přeci neměl balancovat na pomezí propadáku a největšího úspěchu v dějinách české produkce.

Ačkoliv jsme na srpnový rozruch okolo vydání Mafie II přistupovali poněkud lhostejně, hru jsme přeci jen dostali po pár dnech do rukou, kdy už opadl všechen prach z půlnočních premiér a všelijakých velkolepých akcí, které mimochodem podle dosavadních informací nedopadly nějak obzvlášť uchvatně. Výsledkem je překvapení, jenž se záhy mění v opravdovou nechuť. Je to jako chození po laně. Máte pocit, že máte v rukou opravdu něco výjimečného. Stačí však drobné zaškobrtnutí a výjimečnost se mění ve frustraci a nespokojenost. Připomínám, že opravdu recenzuji Mafii 2.

Pokud jsem tedy počítal dobře, je to skoro přesně na den 8 let od vydání první Mafie. Tedy legendy české herní scény, dříve ještě pod vedením Illusion Softworks (a také Dana Vávry). Při poslechu nezapomenutelného dabingu Marka Vašuta, který propůjčil hlas hlavnímu protagonistovi Thomasi Angelovi, jistojistě všem zastáncům Mafie naskočí husí kůže. Známe ten pocit. Ten dobrý pocit. A co teprve volná ruka při plnění misí a průběhu příběhové linie. A otevřené město (freeride)? Jako když mávnete rukou nebo lusknete na prsty. Vše zmizelo ve filtru vývojářů ze společnosti 2K Games. Ano, byli to sice oni, kdo nakopnul zřejmě bezchybnou grafiku nové Mafie, ale zároveň dodali do hry zbytečné prvky, počínaje nekvalitním krycím systémem a naprosto nudnými příběhovými pasážemi konče.

Těmi nudnými pasážemi myslíme samozřejmě ukrutně pomalé tempo při jednotlivých misích. Vito jde spát. Vito zvedne telefon – film. Vito jede na druhý konec mapy – film. Vito jde plnit misi – film. Najednou se zamyslíte nad tím, že než jste použili svůj už dvě hodiny nabitý kvér, tak mezi tím proběhly již dva telefonáty s Joem a přitom jste viděli pět přechodných filmečků. Jak říkám, tahle voda teče pomalu.

Jakýže příběh, si to ale pro nás vývojáři vlastně připravili? Inu, story Mafie 2 je zasazena do období konce druhé světové války. Mladý veterán Vito Scaletta (hlavní postava) se vrací z fronty, kam se mimochodem dostal díky své pestré kriminální minulosti. Když však na nádraží potká svého starého přítele Joea Barbara, jeho počínání ve fiktivním městě Empire Bay rázem nabere jiné obrátky. Joe seznámí Vita s místní špinavou společností, jež ho leckdy přivede do velice vyhrocených situací, v nichž nepůjde jen o tučný balík peněz, ale také o holý život.

Jenže co hanit nebo chválit jako první. Můžeme začít například jízdou, kterou se perfektně zakamuflovalo načítání minut odehraného času. Určitě nebyla náhoda, že skoro každá mise byla o tom, dostat se na druhý konec města, například vyloupit sejf a odvézt své úlovky zpátky na začátek. Do toho všeho, se omílaly stále ty samé kecy, kvůli nimž byla při plnění misí nuda až na strop. Řízení automobilu sice zas až tak k zahození nebylo, ale to především (naštěstí) díky selekci opravdu výborné retro hudby v rádiu, která dodávala starodávným automobilovým legendám a vybranému prostředí skutečné skvostný zážitek. Jak jsem zmiňoval na začátku, je to jako na pouťové atrakci – nahoru – dolu. Sinusoida.

Když už jsme tedy nakousli ony nudné dialogy, zřejmě bychom se mohli zastavit také u samotného českého dabingu. Výběr dabérů byl asi tak stejně marný, jako „složitý“ úkol trefit se s ním postavám do pusy. Na Martina Trnavského alias Vita Scalettu jsme si časem tak trochu zvykli, ale na Homera ze Simsonových alias Joea Barbaru alias Vlastimila Zavřela tedy opravdu ne. To bylo na nás možná až příliš, a to nemluvě o vskutku trapných hláškách, které křičí vaši kolegové a protivníci v přestřelkách nebo jen tak při chození na ulici. Tohle se vážně nepovedlo.

Vybalancovala to již zmiňovaná grafika a okouzlující propracovanost všech koutů města. Tady by si zřejmě neprdli ani grafici z Rockstar Games se svým GTA. Dynamické prostředí a samotné období padesátých let nemá chybu. Ačkoliv se kulisy Empire Bay, vyvíjeli pěknou řádku let a audiovizuální zpracování také nějakou tu dobu trvalo, na konečném výsledku jsme si s potěšením pochutnali. Jenže kéž by přitlačili vývojáři na pilu i při vývoji hratelnosti a animace hry. To už byl zřejmě slabší článek.

Například pěstní souboje byly totiž naprosto o ničem. Koneckonců přiznejme si, koho by bavilo držet mezerník a párkrát kliknout na myš. Tohle mělo zkrátka vykompenzovat něco speciálního a především těžšího. Dodělání protivníka typem – „Nyní je nepřítel oslaben, klikejte na levé tlačítko“, mi nepřijde příliš akční.

Samozřejmě souboje nebyly jen o pěstech. Jsou tu i někdy zajímavé přestřelky, které by možná byly ještě zajímavějšími, kdyby je nekazil inefektní systém krytí. Tahle věc patří do her jako je Wanted: Weapons of Fate nebo Spinter Cell: Conviction, ale určitě ne do Mafie, kde kazí celkový dojem.

Zbraní ve hře určitě nebyl nedostatek. Za vydělané peníze máte totiž možnost důkladně provětrat váš zbraňový arzenál a přikoupit si nějaký ten samopal navíc. To je však víceméně zbytečně, jelikož postupným průběhem příběhové linie fasujete téměř na každou misi nové hračičky, jež vám posléze zůstanou zadarmo. Tudíž můžete šetřit na opravu auta, nové oblečení nebo další vedlejší maličkosti.

Co dodat závěrem? Snad jen už od začátku jasný verdikt, Mafia 2 zklamala. Ta Mafie, na kterou jsme celé roky čekali a těšili se na ni, jako na dokonalou střílečku s naprosto bezchybným příběhem, se nedostavila a budoucí DLC přídavky ji zřejmě také nějak radikálně nevyzdvihnou. To vše zakončil samotný konec příběhu, jež byl doslova a do písmene „useknutý“. Teď budeme čekat dalších 8 let na pár filmových sekvencí, které by se za normálních okolností vešly do pár týdnů vývoje navíc.

Hratelně.cz hodnotí: 70%

Testováno na AMD Phenom II P820 Triple-core 1.8 GHz, 4 GB RAM, ATI Radeon HD 4500, Windows 7 (64-bit).

Autor článku

Něco jsme propásli?

Dejte nám vědět. Upozornit redakci Stahuj
Velice děkujeme za Vaše podněty