Aliens vs Predator je hra, která si o multiplayer přímo říká. Po krátkém a poněkud nemastném singleplayeru je nabídka online modů právě tím, co vás může zabavit na dlouhé týdny a měsíce. Multiplayer v AVP jde svou vlastní cestou, je oproštění se od dalšího klonu Call of Duty velmi osvěžující.
Testovali jsme verzi pro Playstation 3, která trpěla jedním velice nepříjemným problémem, který se táhl celou pestrou paletou herních modů. Hru na PS3 totiž hraje tragicky málo hráčů, což má pochopitelně celou řadu nepříjemných efektů.
Do hry se nakonec vždy nějak dostanete, často se ale nevyhnete až desetiminutovému čekání na spoluhráče. I tady ovšem platí, že všechno zlé je pro něco dobré. A zatímco v Killzone 2 a Halo 3 se pravidelně připojuju k náhodným hrám s partou neznámých hráčů, Aliens versus Predator mě donutil vytvořit si skupinku přátel, se kterými se na hře domlouváme a konečně jsem si také pořídil headset. I díky tomu pro mě byl Aliens vs Predator tak trochu jiný multiplayerový zážitek.
Příjemně překvapil výčet herních modů, který se sice až jednu výjimku drží klasické online FPS formule, ale díky rozmanitosti tří hlavních protagonistů některé mody získávají zcela nový rozměr.
Deathmatch asi ničím nepřekvapí. Na začátku jsem jen několikrát pozvedl obočí nad tím, jak moc je predátor tentokrát oslabený. Po respawnu u sebe nemá žádnou střelnou zbraň, se svojí neviditelností je ve všech interiérech vidět velice dobře a několikrát se mi stalo, že když jsem se pustil do pěstního souboje s mariňákem, bez větších problému mě umlátil pažbou zbraně. Vše je samozřejmě otázka znalosti map a v některých exteriérech je kombinace dobrého místa, kde predátor opravdu není vidět, a správné zbraně přímo ultimátní. Hrát za něj je ale ze začátku mnohem obtížnější než za mariňáka.
Hra za vetřelce je zase spíš otázkou vaší schopnosti orientace v prostoru než predispozic, které vám nabízí hra.
O něco zajímavější je Team Deatchmatch, který existuje ve dvou variantách, jako klasický a Mixed Spieces. Jednotlivé druhy jsou oproti minulým dílům velmi vyrovnané, a když po sobě jdou navzájem týmy několika predátorů, vetřelců a mariňáků, je o zábavu zkrátka postaráno.
Trefou do černého je mod Infestation. Na začátku je parta mariňáků vysazena na určitý, poněkud stísněný prostor. Mariňáci si v klidu před bouří posbírají zbraně a poté začnou nervózně přešlapovat na místě. Za několik okamžiků se totiž z jednoho z nich stane vetřelec. Následně zbývající členové jen v mrtvém tichu čekají, odkud přijde útok. V případě, že se hráči v roli vetřelce povede někoho zabít, stává se i mrtvý hráč posléze vetřelcem s úkolem zlikvidovat co nejvíc mariňáků.
Ač to zezačátku vypadá, že jediný vetřelec nemá proti partě po zuby ozbrojených vojáků šanci, netrvá to většinou dlouho a někoho ze zmateně pobíhajících mariňáků uloví. Několik následujících minut se potom stane zoufalým bojem o přežití v duchu velkých přestřelek z filmu Vetřelci. Příjemné plynutí hry může pokazit jen absolutní neschopnost prvotního vetřelce.
Podobně filmový nádech má i kooperativní mod Survivor. V něm se třemi dalšími mariňáky odoláváte čím dál tím drsnějším vlnám vetřelců, a jak asi tušíte, ani tenhle mod nebude mít happy end a jde v podstatě jen o to, kdy z vás agilní monstra udělají sekanou.
V modu Predator Hunt vystupuje (překvapivě) predátor a partička mariňáků. Pokud se někomu z mariňáků podaří Predátora skolit, přebírá jeho roli a stává se lovcem. Problém může nastat v okamžiku, kdy predátora ještě dostatečně neovládáte a tak se paradoxně v jeho roli budete cítit jako lovená zvěř vy.
Domination funguje stejně, jako ve starém Unreal Tournemantu, tedy stačí vyznačený bod ukořistit postáváním v jeho blízkosti a postupně vám za něj nabíhá skóre. V Domination jsem bohužel několikrát narazil na problém automatického vyrovnávání týmů. Téměř ve všech hrách jsme totiž byli hrstka mariňáků proti skupině vetřelců. Jednou z primárních vlastností vetřelce je obrovská rychlost, takže v okamžiku, kdy mariňáci teprve těžkopádně vybíhali ze své respawnovací oblasti, vetřelci už měli všechny body obsazené. I když v následné mele byly boje více méně vyrovnané, oba týmy se respawnuli ve své domácí oblasti, ze které vetřelci opět k bodům vystartovali raketovou rychlostí.
Hra obsahuje i několik nepříjemných a těžko pochopitelných technických chyb. Když například v půlce rozehrané hry odejde hráč, který jí zakládal, všechny ostatní hra bez milosti odpojí, bez nároku na cenné zkušenostní body.
I přes to všechno jsem se u multiplayeru Aliens vs Predator dobře bavil a můžu ho vřele doporučit všem, kteří jsou utahaní současným onlinovým mainstreamem. Pokud ovšem budete mít tu možnost, vyberte si raději verzi pro PC nebo Xbox 360, podle nejnovějších informací je tam mnohem více živo.
