Server Rapidshare je široce známý. Jedná se o jakousi úložnou schránku, do které je možné nahrávat všelijaká data a ostatní uživatelé si je potom mohou stahovat. Bezplatný přístup je silně omezen, a tak Rapidshare žije zejména z měsíčních poplatků v řádu dolarů. Uživatelé sem ovšem legální obsah nahrávají spíše sporadicky, navíc o něj není příliš velký zájem. O co zájem je a co Rapidshare proslavilo, to jsou nelegální kopie filmů či počítačových her, tedy zboží podléhající duševnímu vlastnictví. Není problém si ze serveru stáhnout absolutní novinky, které zatím není možné ani vidět v kině či koupit.
To se pochopitelně nelíbí společnostem, které s duševním vlastnictvím obchodují. V Německu se dokonce semkly a podaly žalobu k soudu. Vrchní soud v Hamburku poté švýcarskému provozovateli Rapidshare vzkázal, že by měl zavést kontrolu údajů těch, kdo data na servery nahrávají. Údaje by potom měly kontrolovat orgány činné v trestném řízení, které by z nich vyvozovaly důsledky a právně postihovaly piráty. Stahování přitom nelegální není.
Rapidshare tuto výzvu ovšem odmítl s tím, že nechce zasahovat do soukromí uživatelů a že by to bylo komplikované. Zároveň ovšem uvedl, že dělá vše pro to, aby se na serveru neobjevoval nelegální obsah. To je ovšem dosti diskutabilní, jelikož jsou ho tu kvanta. Spíše jde o to, že Rapidshare z tohoto „byznysu“ žije a náramně prosperuje, takže se ho nechce zbavit. Na firmu se ovšem nevztahuje evropská ústava a musely by zasáhnout švýcarské orgány.
