V druhém díle našeho tématu se budeme věnovat výběru poněkud dražší grafické karty. Z logiky věci se takovému kroku vyplatí věnovat ještě více pozornosti, než v případě nákupu maximálně třítisícové karty. Také tady samozřejmě platí, že není těžké šlápnout vedle. Ne snad, že by výrobci AMD (ATi) a nVidia nabízeli nějaké šmejdy. Spíše jde o to, abyste se trefili do ideálního typu pro vás, respektive pro váš počítač. Ten je pochopitelně vybaven i jinými komponentami. Ty mohou být slabší nebo silnější. A právě na kartu v cenové hladině od tří do šesti tisíc korun se hodí slušné železo. Je nemožné poskytnout nějakou ideální specifikaci, ale mějte na paměti, že dražší a moderní grafickou kartu by měly doplňovat komponenty zhruba stejné úrovně.
Jinak se totiž přihodí nepěkný jev – počítač nebude schopen využít úžasného výkonu karty a bude ji omezovat. Třeba až do takové míry, že by se vám býval vyplatil nákup výrazně levnější karty. Takže jak na to? Minimem pro tuto cenovou kategorii by měl být dvoujádrový procesor. Může být i čtyřjádrový, ale rozhodně by neměly chybět přinejmenším dva gigabajty RAM. Při dnešních cenách se jich vyplatí koupit více, třeba čtyři. Samozřejmě to chce kvalitnější základní desku, ne nějaký no-name – už třeba kvůli lepším možnostem přetaktování. A určitě nebudete litovat ani solidního zdroje. Pod 500 W byste pro stroj s takovou kartou jít neměli.
Pokud jste dostatečně vybaveni, vzhůru na výběr! Jak už jsme si řekli minule, karty do tří tisícovek nabízejí pro hry a grafické karty velmi slušný výkon a méně nároční uživatelé s nimi budou naprosto spokojeni. Jenže, co když máte na stole monitor s velkou úhlopříčkou a chcete si nějakou tu hru užít v rozlišení 1680×1050 a více – samozřejmě na plné detaily? Inu, potom potřebujete více grafické síly. A co si budeme povídat, šest tisíc je za takovou věcičku stále hodně slušná cena. Řadu karet seženete levněji, ovšem u horní hranice najdete již skutečné skvosty, které nabízejí výkon vyšší, než pravděpodobně dokážete využít. Tudíž je to i investice do budoucna. Pakliže si trochu zaprorokujeme, tak tyto karty vás nenechají v úzkých ani za rok. Tak drtivý mají náskok.
V posledních letech se navíc ustálila docela příjemná alternativa. Namísto jedné jediné drahé karty si můžete koupit dvě levnější, které ale dohromady dají vyšší výkon. Ano, mluvíme o SLI u nVidie, respektive Crossfire u AMD. Ačkoliv neplatí jednoduchá rovnice, že dvě stejné karty dají dohromady dvojnásobný výkon, mnohdy se přesto dostanete k lepším výsledkům, než kdybyste koupili samostatnou kartu. Tato alternativa se ale hodí spíše pro zkušenější uživatele. Nejenže je trochu obtížnější ji do počítače nainstalovat, ale mohou se vyskytnout i softwarové problémy, které nebude úplně jednoduché řešit. Dnes už jsou sice ovladače pro SLI i Crossfire poměrně dobře optimalizované, stále to ale není dokonalé. Nehledě na vyšší spotřebu a nutnost mít větší prostor ve skříni. Ke všem těmto aspektům je nutno přihlédnout.
Takže kam sáhnout? Na spodní hranici segmentu se pohybuje naprostá novinka od AMD, a sice Radeon HD 4830. Nejčastější je verze s 512 MB GDDR3 VRAM, která stojí do čtyř tisíc korun. Zatím jich na trhu mnoho není, takže se vyplatí pár týdnů počkat, než se vytvoří pořádná konkurence. Cena by pak měla být zhruba 3500 Kč. Výkon je přitom velmi slušný, lehce nad GeForce 9800 GT. Navíc dostanete skutečně precizní produkt s nízkou spotřebou a téměř neslyšitelným větráčkem.
Hotovým prodejním šlágrem je potom Radeon HD 4850, který je výše taktovaný a má větší množství shaderů. Díky tomu poskytuje o zhruba dvacet procent vyšší výkon než 4830. Je ale také dražší – nejlevněji ji seženete za 4200 Kč. Opět není od věci se podívat i na starší modely, kde mohou být cenové rozdíly větší, obzvlášť když se začnou vyprodávat zásoby. V tomto případě doporučujeme zaměřit zrak na Radeon HD 3870 X2. Technologicky není příliš zastaralá, ostatně podporuje DirectX 10.1, má jeden gigabajt paměti a hrubým výkonem stále dokáže uspokojit i náročnějšího zákazníka. Cena je u některých modelů skutečně lákavá. Tady se vyplatí skutečně prohledat internetové obchody. Najít se totiž dají prakticky totožné kousky za sedm, ale i za pět tisíc. A to už je docela rozdíl.
Pokud toužíte v tomto segmentu po nVidii, možná budete mít menší problém. Taková GeForce GTX 260 stojí kolem sedmi tisíc a nabízí podobný výkon jako Radeon HD 4850, takže si sami spočítejte, co je zajímavější. NVidia totiž zatím neuvedla levnější modely z nové generace, které by útočily právě na mainstream. Opět je tak zapotřebí sáhnout do staršího repertoáru a vytáhnout třeba takovou GeForce 9800 GTX. Síly má stále dostatek a bez problému ji seženete pod pět tisíc. Jakmile přijde konkurence z nové generace od nVidie, dá se očekávat další cenový pád.
Takže si to shrneme – v tomto segmentu se dají najít opravdu kvalitní a výkonné grafické karty, které by s přehledem měly vydržet nějaký ten rok. Jen jim to chce vybrat i adekvátní partnery v podobě procesoru a operační paměti a nespoléhat se jen na to, že celý výkon počítače utáhne právě drahá karta. Neutáhne a vy pak z takového nákupu budete zklamáni. V opačném případě si ale za několik let stále můžete libovat, jak dobrý nákup jste tenkrát udělali.
