Přestože v této oblasti dlouhodobě operují pouze dvě společnosti – ATI(AMD) a nVidia, jde o skutečně rychle rostoucí, doslova až bující odvětví. Ještě před deseti lety měl nějaký ten grafický akcelerátor málokdo, dnes si bez něj počítač téměř neumíme představit. Dokonce kancelářské stroje mají obvykle „grafiku“ mnohem lepší, než jakou ve skutečnosti využijí. Jednoduše proto, že se výrobci hotových PC snaží do skříně nacpat co nejvíce komponent, aby co nejvíce vydělali. Ale to je jiná otázka.
Grafické karty jsou dnes důležité zejména pro hráče počítačových her a samozřejmě uživatele pokročilých grafických programů, i když u těch běžných stačí i několik generací starý akcelerátor. Proto jsou právě hráči tou skupinou, která celý byznys s grafickými kartami udržuje a žene vpřed. Škarohlídi dokonce tvrdí, že jak nVidia, tak ATI mají vlivnou lobby u vývojářů, která je nutí tvořit hardwarově náročnější tituly. Často se totiž ukazuje, že i na hraní stačí mnohem méně výkonné karty, než se nám reklama kolem snaží namluvit.
Proto je třeba vybírat obezřetně. Není žádné umění koupit kartu za nějakých deset tisíc korun. Jistě, bude mít brutální výkon, ovšem technologicky bude stejná jako třeba mnohem levnější kousek. A těch několik procent výkonu navíc vám v konečném soudu životaschopnost (rozuměj schopnost spustit moderní hry) prodlouží jen o pár týdnů. Ačkoliv jsou na trhu v podstatě jen karty od nVidie a ATI, je jich tolik, že se mezi nimi dají najít skutečně výhodné kousky i věcičky, které se příliš nevyplatí.
V tomto článku se podíváme na segment grafických karet do tří tisíc korun. Ještě před několika lety to bylo nemyslitelné, ale dnes už se i mezi low-endem dají vybírat výrobky schopné spustit moderní hry v přijatelně vysokém rozlišení a detailech. Dokonce jich je překvapivě hodně. Ovšem všechna ta čísla a modely jsou přinejmenším nepřehledné.
Pro šetřílky jsou například výhodné modely z minulé, v některých případech dokonce předminulé grafické generace. Nestojí tolik a hrubého výkonu mají stále dostatek. Pravda, nemají nejmodernější technologické vychytávky, ale co na tom, když je většina her stejně nepodporuje. Nenechte si nutit něco, co ve skutečnosti nepotřebujete. Například ATI už na Radeonech HD 3850 a 3870 podporuje DirectX 10.1, ovšem najdete jen naprosté minimum programů, jež by z toho těžily.
Na druhé straně ani nVidia nemá čisté svědomí. Ta se totiž vrhla do masivního přejmenovávání starších karet na novější. Tak například kdysi nesmírně oblíbený model GeForce 8800 GT se dnes jmenuje GeForce 9800 GT a GeForce 8800 GS pro změnu slyší na jméno GeForce 9600 GSO. Chaos kompletuje GeForce 9800 GTX+, která je jen lehce vylepšenou GeForce 9800 GTX. Pravda, má novou základnu v podobě 55nm technologie, ale na taktech a faktickém výkonu se změnilo jen minimum.
Zejména v této nejnižší kategorii grafických akcelerátorů doporučujeme dát si velký pozor na všelijaké zkratky skrývající se za názvy. Například zmíněné „GSO“ výkon výrazně redukuje, a koupě GeForce 9600 GSO byste mohli litovat, jelikož za nevelký příplatek můžete mít GeForce 9600 GT s výkonem podstatně zajímavějším. Naštěstí už se oba výrobci snaží nepřehledné zkratky redukovat, a tak mějte na vědomí, že u nVidie je vždy lepší brát GT než GS či GSO, pokud je to jen trochu ve vašich finančních možnostech. ATI pak už plně přešlo na číselné označení, podle kterého není těžké se v kontextu ostatních karet orientovat.
Do začátku vám poskytneme něco hodnotných tipů. Vybrali jsme několik grafických čipů, které jsou sice vesměs postarší (i když ne všechny), ovšem technologicky stačí a výkonu poskytují stále více než dost. Nebudeme se zaobírat samotnými kartami, jelikož jich je tolik, že je to prakticky nepostižitelná oblast. Pokud ale nebudete kupovat nataktované edice či nejrůznější prémiové krabice, ve kterých dostanete tunu spíše zbytečného softwaru, měly by být ceny podobné.
Pokud chcete opravdu hodně ušetřit a stačí vám nižší kvalita v programech pracujících s trojrozměrnou grafikou, možná se spokojíte s GeForce 9500 GT. Dá se pořídit do 1500 Kč, disponuje 512 MB VRAM, bohužel však má málo prostupnou sběrnici a jeho shadery jsou osekané na minimum. Podporuje však DirectX 10, takže je teoreticky připraven na moderní hry, ale vy se zato připravte, že nad rozlišení 1024×768 si je zahrajete jen těžko. Alternativou od ATI, která stojí zhruba stejně a má podobné výkonnostní parametry, je Radeon HD 4550 (v lepším případe 4650 s 1 GB VRAM za 1800 Kč). Pokud ještě seženete, vyplatí se možná i GeForce 8600 GT, jež má vyšší výkon, technologicky je ale trochu zastaralejší.
Hodně atraktivním kouskem pro náruživé hráče, kteří mají hluboko do kapsy je Radeon HD 3850. To je pouze jednu generaci starý čip, ale dá se najít už za 2000 Kč (512 MB VRAM verze). Ještě lepší a jen o pár stovek dražší je Radeon HD 3870. Jde už však spíše o výběhové modely, takže perspektivně by vás měly zajímat spíše Radeony HD 4650 a 4670, jež jsou moderní a obvykle do 2500 Kč pořiditelnou moderní alternativou těchto čipů.
Podle řady uživatelů je nejlepší možností v třídě karet do tří tisícovek některá s čipem GeForce 9600 GT. Její cena se blíží oněm třem tisícům, dostanete za ně ale skutečně kvalitní a dostatečný výkon. Dokonce takový, že si většinu her zahrajete i v rozlišení 1680×1050 – samozřejmě, disponujete-li odpovídajícím zbytkem počítače. Pokud jste ochotni vytyčenou hranici o něco málo přetáhnout, padá v úvahu také GeForce 9800 GT za zhruba 3200 Kč. Ta se oproti 9600 GT vyplatí zejména ve vyšších rozlišeních a nebude vás nutit k prakticky žádným kompromisům ani u náročnějších titulů.
Jak vidíte, výběr je skutečně bohatý. A to ještě před několika lety mohl člověk se třemi tisícovkami v kapse pohlížet jen po kartách vhodných na hraní starších her. Dnes už se může skutečně rozšoupnout. Jen se podívejte na okolní benchmarky, z nichž je jasně patrný velmi solidní výkon zmiňovaných čipů. A co teprve, má-li v kapse o pár tisíc víc. Ale na to se podíváme v příštím článku.
