Po slavné trilogii na stařičkém NESu zažil Ninja Gaiden neobvyklé znovuzrození na tehdejším hardwarovém výkvětu konzolového světa, Xboxu. Brutální, zběsilá, neuvěřitelně obtížná a stejně tak návyková akce se stala takovým hitem, že vyšla v reedici s podtitulem Black opět na Xbox a s drobným technickým faceliftem na Playstation 3 jako Ninja Gaiden Sigma. Na skutečné pokračování jsme si však museli počkat a japonské Tecmo ho nyní se vší parádou vydává opět exkluzivně pro konzoli od Microsoftu.
Příběh opět sleduje Ryua Hyabusu, mladého superninju známého ze všech předchozích dílů. Nemusíte se bát ani melodramatické zápletky, ani hodinových filmových sekvencí (promiň Hideo). On toho Ryu stejně moc nenamluví a několikasekundový záběr na jeho siluetu proti New York City následovaný skokem z mrakodrapu a porcovačkou démonů doslova on-the-fly, vám dá zapomenout na to, že děj si tentokrát vzal dovolenou. Jediné, co potřebujete vědět je, že světem opět zmítají ďábelské síly a ulice, kobky, kanály, starobylé zámky a věžičky v rozličných částech světa jsou nacpané démonickou havětí, která čeká na to, až okusí ostří vašeho meče.
Po té, co se první moderní Ninja Gaiden stal ikonou 3D akčních her, nikdo nepočítal s tím, že se druhý díl bude od svého staršího sourozence výrazně lišit. Ryu je stále cool, víc než Dante s Kratosem dohromady, akce je zběsilá a přesto vyžaduje precizní ovládání a že by se ve vašich nepřátelích krve nedořezal může prohlásit jen ten největší cynik. Ač je nesmyslná brutalita ve hrách (místy i právem) odsuzována, nemůžeme být tvůrcům vděčnější za to, s jakou elegancí ve hře padají hlavy, stříká krev a údy společně s rozčtvrcenými těly nepřátel létají na všechny strany. Existují hry, u kterých má absence krve přímo kastrační účinek a Ninja Gaiden k nim rozhodně patří, jak konec konců ukazuje Ninja Gaiden: Dragon Sword pro Nintendo DS.
Hned jak přestanete lačně sledovat vytříbené animace mrzačení nepřátel, které by i pacifistu přesvědčily o tom, že násilí má něco do sebe, zjistíte, že na rozdíl od Devil May Cry či God of War na vás nepřátele s nepříjemnou razancí tlačí, vaším útokům uhýbají a obecně vás vůbec nešetří. Naštěstí Itagaki Quits vyslyšel nářky hráčů, kterým připadal Ninja Gaiden díky obtížnosti téměř nehratelný, a tak máte možnost zvolit si na začátku dvě obtížnosti. Pokud byste ale čekali, že Accolyte a Warrior jsou ekvivalenty k easy a normal, budete nepříjemně rozčarováni. Lehčí z obtížností je na úrovni, kterou jiné hry nazývají hard a těžší by se dala popsat jen jako masochistův ráj.
Hra samotná je úžasně propracovaným a fungujícím systémem a hned jak se vám ovládání dostane trochu do ruky (což může chvíli trvat ? s každou zbraní máte zvláštní move list, který čítá přes 50 položek) začnete v ulicích tančit krvavý balet, jakému ve světě videoher není rovno. Soubojům se prostě nedá nic vytknout, jsou vždy výzvou a zkouškou vašich schopností, nutí vás se přizpůsobit a dostat ze sebe maximum. Zároveň jsou ale návykově zábavné a pocit uspokojení z každé useknuté končetiny (cizí, ne vaší) je k nezaplacení.
Souboje s bossy jsou pastvou pro oko, nicméně trýzní pro gamepad. Ty nejlepší z nich patří opět do zlatého fondu herních momentů, i přesto, že u nich budete umírat. Hodně. Vaše nadšení poněkud ochladne, až budete po dvacáté sledovat loadovací obrazovku. Je milé, že vás hra hodí rovnou před bosse, neuvěřitelně otravné minutové loadingy si ale vývojáři mohli nechat od cesty, obzvlášť v místech, kde zákonitě musíte několikrát zemřít než odhalíte slabé místo na první pohled nezničitelného monstra, které vás roztrhá na kusy dřív než řeknete Hyabusa.
Vizuální stránka hry je dvousečné ostří, na které by si zasloužili napíchnout někteří grafici studia Tecmo. Ninja Gaiden Sigma, lehce graficky vylepšený port prvního dílu, vyšel na PS3, kde se velice svižně hýbal v monstrózním rozlišení 1080p. Ninja Gaiden 2 po pěti letech vývoje nejen, že nevypadá o nic lépe než první díl, ale jede v pouhých 585p, přičemž jsou v některých momentech vidět nehezká zpomalení. Ne že by vám hra na televizi z obrazu dělala puzzle, ale kvůli tomuhle jste si přece tu fullHD televizi nekupovali.
Na druhou stranu je třeba poznamenat, že první Ninja Gaiden byla výjimečně dobře vypadající hra, v kontrastu s podobou s druhým dílem se dá prohlásit, že až nadčasově dobře. Ninja Gaiden 2 nabízí spoustu momentů, jejichž vizuální ladění je prostě dechberoucí, v čele s luxusními souboji s bossy a enginovými sekvencemi před a po nich (viz video). Celkově tak boduje i grafika, i když nová generace nasadila standardy, které Team Ninja jednoznačně zaspal.
Ninja Gaiden 2 je důstojným pokračováním kultovní série, i když stín svého předchůdce se mu překročit nepodařilo. Na rozdíl od nejnovějšího Devil May Cry (který naopak grafikou exceloval) se Ryuovi podařilo vzbudit v otráveném recenzentovi nadšení, které vydrželo od začátku do konce. Zapomeňte na drobné nedostatky a udělejte svému hráčskému srdci radost, máte před sebou nejlepší 3rd person akci současných konzolí.
Hodnocení
Luxusní, návyková a temně laděná akce, která rozhodně není určena dětem. Jasná volba pro každého, kdo neomdlí při pohledu na krev.
+ svižná akce, spousta zbraní, propracovaný systém, elegantně krvavé, souboje s bossy
- technické zpracování pokulhává, z kamery dostanete mořskou nemoc, loadingy u bossů
Hratelně.cz hodnotí: 90 %
Souhrn
- Jméno: Ninja Gaiden 2
- Hodnocení: 90%
- Platforma: Xbox 360
- Testováno: Xbox 360
- Distributor: Microsoft
- Vydavatel: Tecmo
- Výrobce: Team Ninja
- Žánr: Akce
