Tzv. renderovací jádro je vlastně nejdůležitější součástí každého webového prohlížeče. Určuje, jakým způsobem se stránky a scripty, samostatně existující jen v podobě textových souborů, interpretují – tedy zobrazí. Jádro WebKit ještě nedávno patřilo vedle Gecka (Mozilla), Tridentu (IE) či Presta (Opera) k vůbec nejrozšířenějším a asi by šlo označit i za nejvíce vyspělé. Na jeho vývoji se totiž podílela dlouhá řádka firem, v čele s Google, Applem a dalšími softwarovými hráči. Před nějakou dobou se však Google rozhodl tuto rodinu opustit a svou práci nadále věnovat pouze novému projektu Blink, což byla de facto nejdříve kopie zdrojových kódů WebKitu, kterou však nadále Google vyvíjí zcela samostatně jakožto fork.
Maxthon Cloud Browser 4.2.0.3000
Hlavním „tahounem“ WebKitu tak v současnosti zůstává Apple a vzhledem k tomu, že do projektu nejvíce přispíval právě Google, hodně společností se rozhodlo přepnout výhybku právě k nově vznikajícímu Blinku. Jako první byla asi Opera, která svou patnáctou verzi začala původně stavět na WebKitu, ale rychle přešla na Blink (základem nové Opery je totiž projekt Chromium). Maxthon je prohlížeč, který za svůj vývoj již několikrát převlékl kabát - začínal s jádrem Trident (z Internet Exploreru) a později přešel na Gecko, pričemž do jádra IE šlo stále přepnout v případě nekompatibility se staršími weby. Aktuální trend však směřuje právě k Blinku (WebKitu?) a zdá se, že progresivní Maxthon zkrátka nechce zůstat pozadu.
Zdroj: maxthon.com
