Internet doslova přetéká Gigabyty a Terabyty obsahu, jehož původ je na první i další pohledy poměrně pochybný. Hudba, filmy a software jsou k dispozici téměř komukoliv ke stažení zdarma. Jak je to možné? Porušujete stažením zákon? Zkusíme se na tyto i další ošemetné otázky podívat z pohledu Autorského zákona, který zahrnuje právě i zmíněná díla. Nebudu zde citovat všechny paragrafy tohoto zákona, ale prozkoumáme ty nejzajímavější z pohledu kopírování a stahování hudby, filmů a software. Tento článek vznikl na základě podnětu jednoho z našich čtenářů, za který děkujeme. Pokud máte nějaké téma, o kterém byste si chtěli přečíst článek, nebojte se nám napsat.
Stahování a kopírování hudby, filmů a software
Tak jako ve většině článků na toto téma začněme vyjasněním důležitého pojmu užití díla. Užitím díla je myšleno rozmnožování díla, rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny, právo na pronájem, půjčování nebo vystavování. Právo tímto způsobem s dílem nakládat má pouze autor nebo jiná osoba, která má od autora oprávnění.
Teď už k samotnému stahování. Velmi důležitým paragrafem Autorského zákona z tohoto pohledu je paragraf číslo 30. V prvním odstavci se píše doslova: Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu; to neplatí pro zhotovení rozmnoženiny počítačového programu či elektronické databáze nebo rozmnoženiny či napodobeniny díla architektonického stavbou. To pro nás znamená, že to okřídlené „mám právo na záložní kopii“ je pravdivé a co se týče hudby nebo filmu nebo jiného díla (kromě softwaru a dalších, které jsou zmíněné v tomto odstavci), můžete si pořídit rozmnoženinu. S tím, že ale není dovoleno obcházet jakékoliv ochrany. Rozmnoženinou se rozumí nejen například kopie CD/DVD, ale i stažení z internetu, čímž je tedy stahování hudby a filmů legální, tedy alespoň z hlediska autorského zákona. Daní za to jsou různé poplatky za zakoupené CD nebo DVD nosiče, flash nebo externí disky a další a další zařízení.
To ovšem neplatí pro software, což je patrné z citovaného prvního odstavce paragrafu 30. Stažení nebo kopírování software tedy legální není. Samozřejmě pokud se bavíme o komerčním software. Záložní kopii software si v podstatě můžete pořídit jen v případě, že by nějakým způsobem byla nutná k jeho užívání.
Co sdílení nebo půjčování?
Půjčování her, filmů nebo hudebních CD přátelům se může zdát jako neškodné, ale z hlediska autorského zákona je toto jednání nelegální. Samozřejmě se to týká originálu i rozmnoženiny. Dělat to bude asi každý i nadále, ovšem je nutné si uvědomit nelegálnost tohoto jednání. Vše bylo již zmíněno, půjčení se také považuje za užití díla, na které má právo pouze autor. Zakázáno je v podstatě také například sledování filmu nebo poslouchání hudby s přáteli nebo rodinou. V paragrafu číslo 18 se píše o sdělování veřejnosti. Není ale jasně definovaný pojem veřejnost, právníci mají tak místo na různé výklady. Někdo může rodinu i přátele považovat za veřejnost a v tom případě se s nimi na film podívat nemůžete. Jiný to vidí opačně. V tomto konkrétním případě by záleželo na rozhodnutí soudu. Ale nedokážu si představit, že by k něčemu podobnému došlo v případě, že se budete dívat s přáteli na film.
V dalším odstavci téhož paragrafu se píše: Sdělováním díla veřejnosti podle odstavce 1 je také zpřístupňování díla způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby zejména počítačovou nebo obdobnou sítí. Tímto je tedy vyřešeno sdílení na jakékoliv p2p síti nebo torrentech, které je zakázáno. Což je vlastně i dále v již zmíněném paragrafu 30 stanovením podmínek pro osobní užití.
Shrnutí
Nejčastější činností ze zmíněných je nejspíše stahování. V případě hudby a filmů se protiprávního jednání dopouští osoba, která dílo ke stažení nabídla. Ten, kdo stahuje, se z hlediska autorského zákona ničím neprovinil, jinou otázkou je morální hledisko takového chování. Stahováním je myšleno klasické stahování souborů z internetových serverů, nikoliv sdílení na p2p sítích nebo torrentech, kde se proviňuje každý, kdo sdílí dílo ostatním. Sdílení a nabízení díla bez povolení autora je nelegální vždy. Případný prodej vypálených CD snad ani nemá smysl zmiňovat, je samozřejmě nelegální. Půjčením díla se proviníte proti autorskému zákonu, ale i zde, stejně jako v ostatních případech platí stará známá věta kde není žalobce, není soudce.
Otázky v autorském zákoně jsou poměrně diskutabilní a některé z nich si může dokonce každý vyložit trochu jinak. Jinak jsou také tyto zákony vyloženy a upraveny v každé zemi. Snad tento článek alespoň lehce osvětlil otázku legálnosti stahování a sdílení na internetu.
Zdroj: zakony-online
