Před takřka dvěma a půl roky přišly na trh procesory Core 2 Duo a nahradily slavná Pentia, která si své jméno poslední léta spíše kazila horším výkonem a sklony k přehřívání oproti konkurenčním Athlonům. Ovšem Core 2 Duo přivedly věci pro Intel zpět do ideálních kolejí a parádním výkonem s nižší spotřebou překonaly dokonce do té doby dominující Athlon 64 X2. Od té doby se datuje stále narůstající nadvláda Intelu nad procesorovým trhem. Teď je pro změnu AMD tím subjektem, který nemá vítr v plachtách.
Aby se s Core neopakoval debakl jako s Pentium 4, neusíná Intel na vavřínech a své procesory neustále vylepšuje. Začátkem roku například vypustil modifikované a šetrnějším, 45nm procesem vyrobené jádro Penryn. Ovšem ani to Intel neuspokojilo. Pomalu přicházejí Vánoce, čas šílených nákupů i za finanční krize, tedy ideální příležitost uvést na trh novou generaci procesorů, nazvaných trochu složitě Core i7. Tyto procesory mají za úkol ještě zvýšit náskok na konkurenčními Phenomy, ale překvapivě čerpají řadu technologií právě od nich. Jakoby tak přiznávaly, že AMD má v technologické oblasti dobré nápady, jen je neumí tak úplně představit v praxi. Inu, Intel to umí!
V zásadě staví mikroarchitektura nových procesorů na „starých dobrých“ Core 2 předchůdcích. Ovšem pro tentokrát jsou všechna čtyři jádra Nehalemu (kódové, nikoliv prodejní označení) vyhotovena z jedné křemíkové destičky (nativní Quad-Core design). Ano, přesně tohle předvedlo už AMD se svými Phenomy. Dosavadní Core 2 Quad přitom spojovaly dva Core 2 Duo procesory, které si vyměňovaly data přes Frontside Bus (FSB). U Core i7 se Intel na FSB mohl zcela vykašlat, jelikož tento procesor už pracuje s maximální možnou rychlostí odpovídající FSB1600. Té přitom z odcházející generace dosáhl pouze Core 2 Quad QX9770. Ostatní Core 2 procesory pracovaly s FSB1333. Namísto FSB disponuje Core i7 zcela novým a výkonnějším rozhraním, které se stará o komunikaci s komponentami jako je čipset či grafická karta. Rozhraní se jmenuje Quick Path Interface. Špičkový model i7 XE 965 díky němu přenáší data rychlostí 32 GB za sekundu, zatímco nižší modely Core i7 920 a 940 komunikují pořád ještě solidní rychlostí 24 GB za sekundu. A opět : AMD tento takzvaný Hypertransport používá už od dob Athlonu 64.
V inteláckých procesorech nově se objevující, a pro všechna čtyři jádra společný, L3 Cache je dalším styčným bodem s Phenomy. Navíc, paměťový řadič putoval z čipsetu přímo do procesoru. Kde myslíte, že to bylo aplikováno poprvé? Ve výsledku je tak možné říct, že Intel Core i7 používá řadu technologií, za které si AMD v minulých letech vyslechlo celkem tvrdou kritiku. Může to pro ně být určité zadostiučinění, i když dost trpké. AMD totiž s přelomovým přístupem neuspělo, zatímco Intel jejich technologie jen lehce vylepšuje a pravděpodobně uspěje.
Úplnou novinkou v oblasti desktopových počítačů je ovšem takzvaný Turbo Modus. Vychází ze zcela jistě správné premisy: při každodenních úkonech není tak výkonný procesor jako Core i7 prakticky nikdy plně zatížen. A samozřejmě pak není nutné vyrábět tolik tepla a spotřebovávat takové množství proudu. Turbo Modus se o to postará. Zkrátka dokáže frekvenci procesoru dynamicky měnit, a to podle aktuální potřeby. Jak to dokáže? Jednoduše, má přístup k napětí a multiplikátoru, který ve spolupráci se základní frekvencí ovlivňuje výsledný takt procesoru. Ovšem nefunguje to jen tak, že by frekvenci snižoval, dokáže násobitel i zvýšit.
Uveďme si příkladovou situaci. Používáte zatím nejnižší dostupný model Intel Core i7 920. Ten pracuje standardně na frekvenci 2,66 GHz. To odpovídá základní frekvenci 133 MHz a dvacetinásobném multiplikátoru. Pokud spustíte program, který zatíží všechna čtyři jádra naplno a vyráběné teplo se stále drží pod předepsanými hodnotami, zvýší Turbo Modus multiplikátor na 21×. Tím dostanete 2,8 GHz na jádro bez jakéhokoliv zásahu. Vše se děje automaticky. Navíc, když procesor rozpozná, že program využívá jediné jádro, dokáže multiplikátor posunout výše o dva body, tedy na 22×. Frekvence je potom 2,93 GHz.
Podle provedených testů v praxi je využití Turbo Modus naprosto bezproblémové. V benchmarcích, jako jsou například hry, které využívají dvě nebo čtyři jádra, byl multiplikátor o jeden bod zvýšen prakticky neustále a procesoru to nečinilo problém ani s boxovaným, tedy nijak zázračným chladičem. Výkon v takovém případě stoupl zhruba o tři procenta. Má to ale i svou stinnou stránku: spotřeba proudu vzrostla o procent deset. Core i7 je vůbec poměrně dost žravou technologií. Všechny tři dostupné procesory mají maximum stanovené na 130 Wattech a bezmála ho využívají.
Rodina nových procesorů navíc ovládá zajímavý trik, který spočívá v tom, že si umí vytvořit ke každému jádru ještě jedno virtuální. To se využije v případě aplikací, které nepotřebují tolik výkonu najednou, ale spíše chtějí práci rozvrstvit do více celků. Takových je ale v běžném užití zatím naprosté minimum. Jde spíše o myšlení na budoucnost, které pravděpodobně nabude významu až v další generaci procesorů.
Poprvé od pozdních dob Pentia 4 mění Intel procesorový socket na základní desce. Socket 775 je nahrazen větším socketem 1366. Číslo v názvu se přitom vztahuje k počtu kontaktní pinů. Důvodem k takřka dvojnásobnému zvýšení je právě paměťový řadič, který požaduje větší datovou komunikaci. Navíc je orientován výhradně na DDR3 operační paměť. Core i7 dokáže paměť využívat v Triple-Channel módu namísto obyčejného Dual Channel. To znamená, že využije všech tří paměťových modulů ke zvýšení přenosové rychlosti. Tím pádem se mění ideální výstavba paměťového portfolia. Dva a čtyři gigabajty tak nahradí tří a šesti gigabajtové kombinace. V přípravě už jsou základní desky s šesti pozicemi pro RAMky.
Jak jsou na tom nové procesory po výkonnostní stránce? Inu, jak v čem. Například v integrovaném benchmarku v rámci WinRARu je rozdíl skutečně markantní. Intel Core i7 965 komprimuje rychlostí 3,421 kilobajtů za sekundu a je tak dvakrát rychlejší než Core 2 Quad QX 9770, který to zvládá rychlostí 1,795 kilobajtů za sekundu. Podobný obrázek nastává ve 3D Studiu Max 2008, tedy známém renderovacím programu. Demo Space_Flyby dokáže novinka vykreslit za 41 sekund, zatímco QX9770 potřebuje o jedenáct sekund více. Ve specifických programech tak Core i7 skutečně profituje z osmi virtuálních jader. Ovšem například ve hrách je rozdíl naprosto zanedbatelný, a kdo by v této oblasti čekal významnější zlepšení, bude zklamán. Špičkové modely Core 2 Quad jsou dokonce většinou ještě o fous rychlejší.
Přesto se ale dá říct, že s Core i7 udělal Intel krok tím správným směrem. Nativní Quad Core design a integrovaný paměťový řadič odstraňují problém úzkých hrdel i zastaralé FSB. Intel možná dokonce tak trochu předběhl dobu, jelikož problémy s těmito prvky spojené se ještě nestihly projevit, o čemž svědčí právě i vyšší výkon starší generace procesorů, která na nich ještě v některých aplikacích staví. V optimalizovaném prostředí ale dostává Core i7 křídla a svého předchůdce deklasuje.
Ovšem, výrobci software bohužel nemohou spoléhat na to, že do roka bude mít každý procesor Core i7, a tak se ještě nějakou dobu budou držet zpátky. Core i7 bude pro většinu lidí spíše kouskem tak trochu zbytečného luxusu. Jistě, někteří ho využijí už dnes, ale je třeba si uvědomit, že budete muset investovat nejen do drahého procesoru, ale i nové základní desky a pamětí. Technika je zkrátka momentálně docela dost napřed. Kdo chce, nechť se pojistí na budoucnost.
Ceny procesorů:
Intel Core i7 920 Quad Core, 2,66 GHz – cca. 7500 Kč
Intel Core i7 940 Quad Core, 2,93 GHz – cca. 14000 Kč
Intel Core i7 965 Extreme Quad Core, 3,2 GHz – cca. 26000 Kč
