Patricia Akester je profesorkou práv na univerzitě v Cambridge a rozhodla se několik let zasvětit hloubkové rešerši problému DRM, tedy ochraně autorských práv na legálně zakoupených médiích. Roky sledovala učitele, spotřebitele i vlastníky práv, aby zjistila, jaký je mezi nimi vlastně vztah a jak do něj DRM vstupuje. Došla přitom především k tomu, že DRM omezuje zákonem danou svobodu lidí, respektive jim upírá některá zákonná práva, co se týče užívání děl chráněných autorským zákonem. Lidé potom musí DRM obcházet způsobem, který je staví do role zlodějů.
Jako příklad je tu uváděna slepá žena, která si na internetovém obchodě Amazon zakoupila elektronickou Bibli. Tu poté vložila do své čtečky a zjistila, že kvůli DRM si jí nemůže přehrát, respektive není možné spustit předčítání. Jako slepá má ale právo na pro sebe použitelnou verzi. Toto právo jí bylo kvůli DRM upřeno a žena tak byla nucena dílo nelegálně upravit, aby pro ní bylo použitelné.
Dalším příkladem jsou například učitelé na vysokých školách. Ti mají podle zákonů řady zemí, například Velké Británie, právo na sestavování filmových útržků pro potřeby vyučování. To je jim ale zároveň znemožňováno kvůli DRM. Knihovny a půjčovny musí pro duplikování DVD také obcházet DRM.
Vlastníci autorských práv, ztělesňovaní velkými vydavatelstvími, jsou si těchto problémů údajně vědomi. Přesto pro ně nepřipadá v úvahu, DRM odstranit. Prý jim stojí za to několik nespokojených zákazníků, když své dílo uchrání před větší mírou pirátství. Tomu se ale odborníci smějí – DRM je pro piráty obvykle tou nejsměšnější překážkou.
Zdroj: Arstechnica
