Zábavní průmysl je podle všeho přesvědčen o tom, že zákazníci nemohou vyžadovat právo používat zakoupená hudební CD, filmy či počítačové hry věčně. Tedy ty, jež jsou chráněny takzvaným Digital Rights Management (DRM). U ostatních by to neměl být problém. DRM je ostatně od začátku svého nasazování nenáviděnou ochranou, která akorát otravuje život regulérním zákazníkům.
Podle právníka Stevena Metelitze, který pracuje pro organizace MPAA a RIAA, jež se zabývají potíráním pirátství a slučují zástupce největších producentů zábavního obsahu, výše zmíněné tvrzení obhajuje tím, že přístroje jako počítače či MP3 přehrávače také nefungují věčně. Nedá se to tak očekávat ani od autorsky chráněného obsahu.
Problém je nicméně v tom, že nejde ani tak o fungující přístroje, jako spíše povinnost provozovatele udržovat funkční server, na nějž se DRM odkazuje. Naštěstí se ale už od DRM ve větší míře odstupuje, a tak lidé budou moct aspoň doufat, že jim zakoupený obsah vydrží tak dlouho, jak budou potřebovat a nebudou v tomto směru závislí na libovůli poskytovatele.
Zdroj: Gamestar
