Důrazné varování pro všechny hledající: každá rada odpovídá mým poměrně specifickým preferencím a potřebám, vaše budou zřejmě jiné a tudíž nelze garantovat, že má slova vám budou jakkoliv prospěšná.
Desatero vychází z následujícího obrázku:
Jde o pomůcku pro nastavení tzv. News Feedu (de facto homepage Facebooku), které je dostupné pro všechny uživatele na http://www.facebook.com/feed_prefs.php. Taháním jezdců nahoru dáváte systému najevo, že vás dané téma zajímá, táhnutím dolů vyjadřujete svůj nezájem. Zprávy jsou pak servírovány podle vašich preferencí, tedy s relativní vahou daných témat. Obrázek a fakta z něj vyplývající krásně demonstrují, jak a proč sám danou sociální síť využívám.
Nedávno jsem psal, že člověk může ze sociálního síťování dost blbnout. Dnes Ti, příteli, nabízím pomocnou ruku. Chyť se a já Tě i Tvé blízké vyvedu z vašeho zajetí :-)
Příběh první – Události (ukazuj normálně)
Co se kde děje, mě zajímá, ne moc, ne málo, tak akorát. V rámci domácího dění se tato funkce užívá velice málo, což je škoda. Facebook totiž disponuje propracovanou a komfortní správou událostí.
Příběh druhý – Skupiny (ukazuj nejvíce)
Ano, to chci. Zajímá mě maximálně, jak se kdo s kým shlukuje. Občas se pod členstvím ve skupinách na Facebooku rozumí prosté vyjádření zájmu o danou problematiku než nějaké konkrétní aktivity. Své skupiny si vybírám obezřetně, aby odpovídaly tomu, co chci, aby s mou osobou bylo spojeno. Nehlásím se do skupin, které mají primárně bavit nebo se věnují ptákovinám. Ukázkou budiž skupina DataPortability, kde se skutečně aktivně pracuje na společné věci. Nebojte se skupiny zakládat, viz. Web 2.0 Czech. Získáte přístup k podobně smýšlejícím poutníkům.
Příběh třetí – Fotky (ukazuj nejméně)
Sorry, ale nezajímá mě, jak vypadá váš dlouhosrstý jezevčík. Totálně kašlu na to, že jste minulý pátek trošku pokouřili a nadělali mobilem sto fotek. Že jste se tomu pět hodin smáli, chápu, ale dívat se na to nebudu. A žes udělal svou „novou“ digitální zrcadlovkou koupenou z druhé ruky nádherný snímek západu slunce nad Jadranem a žes to pak ještě totálně dopatlal ve Photoshopu, tak s tím vážně běž někam :-)
Příběh čtvrtý – Poznámky (ukazuj více)
Poznámky jsou takový malý blogovací deníček, do kterého je možné importovat RSS vlastního blogu. Většina mých kontaktů to tak taky používá. Jo, zajímá mě, co si myslíš. Pokud píšeš, tak neopisuj, co už bylo napsáno jinde. Nezvěstuj novinky, kterých má můj Google Reader plné zuby. Nepřicházej s doslovnými překlady článků z TechCrunch, Mashable a spol. Přidej vlastní názor, ukaž, jak umíš pracovat s informacemi. Ukaž nadhled a zároveň smysl pro detail. Poděl se a vyvolej diskusi. Rád se jí zúčastním.
Příběh pátý – Vztahy (ukazuj nejméně)
„Bože, ona se na Tebe vykašlala? To snad né, co teď budeš dělat?“ Nebo: „Že je k Tobě chladný? Proč si myslíš, že Tě už nemiluje? Vždyť jsi taková .. kdybych byl já na jeho místě, tak ..“ Tak s tímhle na mě vážně nechoďte. Tím mě dnes nerozbrečíte.
Příběh šestý – Přátelé (ukazuj nejvíce)
A tak to je jiná. Mám zájem o nové přátele, hlavně o ty, kteří se zajímají o webové aplikace, Web 2.0, mikroformáty, přenositelnost dat, podnikání na internetu. Nechybí jim touha a odvaha, jsou schopni převádět myšlenky do reality. Jsou otevření a ochotní spolupracovat v rámci malých týmů, klidně i virtuálních. Pozor si však dávejte na lidi, co mají na různých sociálních sítích tisíce přátel. Markantní je tento trend na LinkedIn, osoby s nálepkami TopLinked, LIONs, 500+ networker apod. Kvantita nemůže být cílem, je překážkou. Jedině kvalita je to, co nás, milí hledající, zajímá.
Výjimkou jsou tzv. influencers, kteří mají hodně přátel, ale stojí za to je sledovat. Co řeknou nebo napíšou, může naznačit budoucí trend a na daný trh má jednoznačně velký vliv. Typicky v mém seznamu Facebook kontaktů jde o duo Michael Arrington a Robert Scoble. Kdo že? Pěkně o nich kdysi napsal Miloš Čermák.
Příběh sedmý – Vzkazy (ukazuj normálně)
Jo, může být. Co kdo komu píše, může být zajímavé.
Příběh osmý – Profily (ukazuj normálně)
Dtto. Jak se kdo vyvíjí, i to může být užitečné vědět.
Příběh devátý – Status (ukazuj méně)
Co právě dělám? Sedím u počítače a píšu v textovém editoru text :-) Což jste možná tušili. Není to moc zajímavé, že? To nepotřebujete vědět. Ale jindy zase někdo napíše, co mě zaujme. Jako onehdá, když jeden můj kontakt, jehož analýzy a předpovědi ohledně Enterprise 2.0 hltám, napsal, že letí do Vídně na konferenci (je Američan, tak lítá). Tak jsem mu hned poslal „mesydž“, o jakou konferenci jde. On na to, že jde o uzavřenou akci jedné velké korporace. A tak teda nic. Kdyby ale šlo o neuzavřenou akci, mohl jsem skočit do auta a sjet 120 kilometrů na jih a užít si nějaké zajímavé neuzavřené akce :-)
Příběh poslední – Oznámení (ukazuj více)
Sem většinou všichni dávají to, co je kde zaujalo. Nedávají to sem, oni to sem přímo „postují“. Zajímá mě to, je dobré vědět, co koho zajímá. Může to být společná věc.
Slyšeli jste deset příběhů, snad jste moudřejší. A pokud ne, já asi nebudu tím, kdo vám ukáže cestu na druhý břeh :-(
P.S. Chtěl jsem tím vším jen říct, že Facebook je v současnosti použitelná aplikace – sociální software. Pro mě je důvodem použití jakási forma společné, odborné a pracovně zaměřené, inteligence (v širším smyslu slova), kterou společně tvoří mé kontakty (Friends) a zájmové skupiny (Groups). Poznámky (Notes) a oznámení (Posts) mi pak říkají, které přátele a skupiny stojí za to mít na seznamu. Uvedenou inteligenci využívám a zároveň ji spoluvytvářím.
Autor článku se zajímá o Web 2.0 a sociální sítě. Bloguje na adrese Web2–0.cz a v současnosti se věnuje především start-up projektu soci.ali.sm.
