Hlavní navigace

Crysis - měl by Che Guevara radost?

Z ničeho nic se v březnu 2004 objevilo Far Cry a dnes je mnohými považováno za hru lepší, než o půl roku mladší Half-Life 2. Jak tedy může dopadnout Crysis, které přichází za pořádného randálu a nadšených výkřiků...
Redakce Hratelně.cz 14. 11. 2007

Sdílet

Popravdě, hype je mrcha. Někdy hře pomůže a natočí mozkové závity do tvaru herního loga, jindy spíš ublíží, hlavně, když se několik let skloňuje slovo revoluce. Crysis je jí jednoznačně vizuálně, ale hratelně a příběhově jde „jen“ o velmi slušnou střílečku.

Stačí jeden malý ostrůvek, vykopávky a objev mimozemské technologie, které se chce zmocnit severokorejská armáda, aby byla válečná krize na světě. Naštěstí však postačí jeden jediný voják v nanoobleku, aby ji zažehnal. Příběh Crysis je klasického ražení a plný herních i filmových klišé. Původní záchranná mise vědeckého týmu se zvrtne v záchranu celého světa, když se ukáže, že vědci krumpáčem narazili na miliony let starou vesmírnou loď ukrytou kdesi ve skalách. Korejci však přivedou hibernovanou rasu k životu, a když se to pokusí typickým způsobem vyřešit americká armáda, věci se podělají dvojnásob.

Ačkoliv tedy koncem prázdnin tvůrci z Cryteku příběh přepsali, ani tak z něj neudělali literární veledílo. Pryč jsou tak původní plány o bojování s Korejci, s nimiž pak spojíte síly proti šmejdu z vesmíru. Teď již není na žádné kamarádšofty čas. Tiše se proplížíte nepřítelem okupovaným územím, připravíte půdu pro vaše vojska, aby se záhy rozpoutalo pravé válečné peklo mezi dvěma znesvářenými velmocemi. To však náhle z úrovně do úrovně zamrzne a logicky tak půjde víc do tuhého, kde Severokorejce vystřídají létající modrooké chobotničky…

Revoluční provedení

Podle očekávání Crysis disponuje naprosto nádhernou grafikou, kterou však rozběhá málokdo. Nicméně i na střední detaily budete svědky velmi pěkné podívané, díky které by krachla nejedna cestovka. Jen si sedněte na pláž při měsíčku – šustění palem ve větru, šumění moře a ticho před bouří vás doslova unesou. Když však nastavení maximálně ohulíte, dočkáte se oné tolik slibované revoluce, která nebude mít hodně dlouho konkurenci. Crysis je totiž opravdová krása.

Na ostrov dopadnete za tmy, proplazíte se džunglí mezi prvními nepřátelskými hlídkami a za východu slunce vylezete na kopec nad oranžovými paprsky zalitou zátokou. Nad hlavou vám proletí stíhačky a do toho se rozezní herní soundtrack, díky čemuž na vás celá ta nádhera dopadne mnohem silněji. Něco podobného jinde prostě nezažijete a že takových okamžiků je v Crysis více. Například mise, kdy jste opět v brzkých ranních hodinách letecky dopraveni přímo do bitevní vřavy a za rozbřesku máte zničit protileteckou obranu Korejců, abyste v závěru díky letecké podpoře potopili jejich křižník.

Výtečné jsou i úrovně poté, v nichž se pomalu blížíte k rozpadající se hoře, která postupně odhaluje části mimozemské konstrukce. Její interiér je pak něco úplně jiného, než jste mohli zatím kdekoliv navštívit. Ačkoliv inspirace byla zřejmě čerpána ve Dnu nezávislosti, nic to neubírá na výtečném požitku, jenž do závěrečného souboje stále roste, a až hra skončí v tom nejlepším, vy logicky budete chtít víc. Je jen velkou škodou, že právě úryvek posledních okamžiků Crysis byl součástí jednoho ze starších prezentačních videí.

Jako živí

Zmínit musím hlavně kvalitu modelů a mimiku obličeje. Konečně někdo jiný, než Valve, dokázal, aby se virtuální postavy chovaly naprosto přirozeně. Během rozhovorů mávají rukama, otáčejí se, mrkají, výtečně mluví (klidně jim můžete odezírat ze rtů) a jsou na hony vzdálené zcepenělým panďulákům, kteří v pozoru odříkávají svoje repliky. To obzvlášť vynikne během in-game animací z pohledu vašich očí, které sice nemůžete většinou ovládat, ale aspoň se nemusíte bát, že by vám uteklo něco důležitého. Poměrně rychle si tak oblíbíte další členy vaší nanojednotky, černocha Propheta a šíleného Angličana Psycha s výtečným přízvukem – další výborná je tedy za dabing. Alyx Vance by pak klidně mohla začít žárlit na vědátorku Helen, jen kdybych s ní mohl v Crysis strávit trochu více času.

O soundtrack se pak postaral Inon Zur, autor Syberie II, Prince of Persia: The Two Thrones a mnoha dalších. Škoda jen, že jeho hudba ve výsledku splývá, což nabourává jen několik málo momentů, a při srovnání s doprovodem ke Call of Duty 4: Modern Warfare, je hned jasné, že Harry Gregson-Williams fidlá v mnohem vyšší lize. Když pak sledujete dějové zvraty, husté přestřelky a panické úprky, je docela škoda, že Crytek nesáhl po někom lepším (Harry měl zrovna asi plno).

Jednou tak, podruhé jinak

Druhou důležitou vlastností Crysis je volnost ve vašem počínání a to nejen díky možnostem obleku, ale i v přístupu k boji. Zhruba dvě třetiny hry budete moci kromě primárních úkolů, které vás posunou dále v příběhu, plnit mise postranní (většinou se povalují někde u cesty, takže si ani moc nezajedete), jež pak ovlivní vaše další kroky a hrací dobu (slušných 10+ hodin). O možnosti zničit rušičku vysílačky jsme již na Hratelně psali, dále stáhnete data z notebooků, díky nimž zjistíte o pozadí celé věci více, případně vyhodíte do vzduchu protiletadlová děla. Pokud se vám to nepodaří, nepočítejte v další misi s leteckou podporou, a že by se hodila.

S nanooblekem na sobě a s armádní technikou kolem se pak nabízí i volba, jak své akce provedete. Můžete hrát jako prase, tedy štípnout Hummera s kulometem, dojet do nejbližší báze a všechno v ní vykosit. To je sice dobré a na nižší obtížnosti i docela efektivní, ale spolu se skupinou korejských vojáků zabijete i hratelnost v podobě speciálních dovedností nano-suitu. S větší silou doskočíte výše, takže si můžete najít pěknou sniperskou pozici, s neviditelností zase můžete nepozorovaně pobíhat mezi zmatenými vojáky a likvidovat jednoho po druhém. Prostě si hrajte, je to na vás.

V Crysis o vaší přítomnosti vojáci nevědí okamžitě nebo s prvním výstřelem. Pokud si namontujete tlumič a budete se pohybovat neviděni, nepřátelé budou běhat po bázi netušíc, odkud přilétla kulka a z jakého místa přijde ta další. Tak či onak vás hra postupem času a s rostoucí obtížností stejně donutí k využití obleku, jelikož pozdější levely byste bez něj prošli jen stěží. Proto také doporučuji okamžitě přenastavit jednotlivé speciální akce na specifické hotkeys, jelikož ovládání přes střední tlačítko na myši je hodně nepraktické.

Nepřátelé a zbraně

Slušná je též umělá inteligence oponentů. Kolikrát vás překvapí, že mezitím, co jste se snažili vypořádat s částí průzkumné skupiny, její zbytek vám vpadne do zad. Stejně tak využívají porostu, schovávají se za nerovnosti a samozřejmě přibíhají ke stacionárním kulometům a džípům, či vám házejí granáty na kapotu. Obtížnost je vybalancována velmi dobře, takže nepřátele, jichž jste se dříve báli, budete za hodinu s přehledem likvidovat v zástupech. S volitelnou tuhostí hry pak neovlivníte sílu oponentů, nicméně přijdete o několik užitečných věcí, jako je indikátor granátů, zvýraznění střelce červenou aurou, případně to, že Korejci mluví opravdu korejsky (jinak to supluje angličtina).

Jedinou zbraní obleku, je možnost někoho chytit pod krkem, uškrtit, zahodit, nebo ho umlátit. Jinak se již budete muset spolehnout na klasické pistole, brokovnice, samopaly a ostřelovačky, kde je vždy k dispozici vícero kusů. Všechny se pak dají ještě modifikovat, takže se určitě vyplatí ověsit je laserovým zaměřovačem, optikou a tlumičem. Proti těžké technice, a to hlavně bojovým vrtulníkům, kterých budete muset za misi zničit i několik, přijde vhod též raketomet. V pozdější fázi hry přijde na řadu Gaussova puška, malá atomovka a samozřejmě i nějaká ta mimozemská vychytávka.

Ke střelbě bych si však dovolil menší komentář a to, že nepřátelé vydrží celkem hodně. Beru normální rozptyl na větší vzdálenost, menší průraznost, ale i tak jsou nepřátelé celkem hodně odolní a ustojí i několik ran, aniž by to na nich bylo znát. V budoucnosti sice možná vyvinuli lepší kevlar, ale to neznamená, že zbraně budou mít současnou penetraci.

Multiplayerová krize

V multiplayeru jsou k dispozici dva herní režimy – Instant Action a Power Struggle. První je klasický deathmatch známý všem, druhý horkou novinkou, tedy pokud jste si ho neosahali již během online bety Crysis. Proti sobě se postaví dva týmy, přičemž musí postupně postavit různé budovy, zajistit mimozemské technologie, vyvinout lepší zbraně a zneškodnit tak nepřítele, jak prosté a v celku zábavné. Velká škoda je, že si Crysis nemůžete dopřát v kooperativním multiplayeru, alespoň některé mise by ve dvou či více lidech byly naprosto výtečné.

Dokončete boj

Crysis rozhodně není zklamáním pro toho, kdo čekal vizuálně neuvěřitelně krásnou (a pekelně náročnou) střílečku s otevřeným prostředím, možností rozstřílet palmy a nádrž u auta, případně si hrát s oblekem na siláka. Pokud jste však v té vlně revolučních, nejlepších a nejočekávanějších dodatků hledali ještě něco víc, pak budete zřejmě jako já rozčarovaní. Nekruťte hlavou nad tím, že jsem se zbláznil, haním takovouhle hru, ale přesto obdrží velmi vysoké skóre, Crysis měla být čistá stovka. Třeba to napraví pokračování, které slibuje konec otevřený stejně jako vrata od garáže.

Hodnocení

Momentálně nejkrásnější hra vůbec. Nicméně za krásu se platí a tady vás to bude stát hodně. Jinak jde o povedenou sci-fi střílečku, která vám nějakou dobu vydrží, ale v těchto ohledech již nejde o tolik slibovanou revoluci.

+ Grafika, pokud na to máte odpovídající železo, možnost řešit věci jinak, otevřené prostředí, výtečná stylizace, hlavně emzáků a jejich lodi.

- Přelom bohužel jen v grafice, s horšími detaily klesá kouzlo.

Hratelně.cz hodnotí: 90 %

Souhrn

  • Jméno: Crysis
  • Cena (Kč): 1 399
  • Systémové požadavky: CPU Athlon 64 3000+/Intel 2.8 GHz, Nvidia 6600/X800GTO (SM 2.0), 768 MB/1 GB (Windows Vista), 6 GB volného místa na HDD
  • Lokalizace: manuál,titulky
  • Platforma: PC
  • Distributor: Electronic Arts ČR
  • Vydavatel: Electronic Arts
  • Výrobce: Crytek Studios
  • Žánr: Akce

Autor článku

Něco jsme propásli?

Dejte nám vědět. Upozornit redakci Stahuj
Velice děkujeme za Vaše podněty