Kinect měl představovat revoluci v zábavě. Alespoň tak se prezentoval ve svých prvních ukázkách, které opravdu vyrážely dech. Později se ukázalo, že až tak žhavé to nebude, protože ukázka s virtuálním chlapcem Milem, který vznikl ve spolupráci s Peterem Molyneuxem a jeho studiem, byla označena za až příliš „umělou“. V té době byl Kinect označován jako Project Natal. Nadšení pak na nějaký čas opadlo a zájem přišel až nedávno, před uvedením Kinectu na trh. Hodnocení Kinectu po celém světě se pohybuje velmi vysoko a prodej Xboxu rapidně vzrostl. Zajímat se o něj ale začaly i houfy nadšenců od počítačů a velmi brzo vznikly neoficiální ovladače pro PC. S tím pak přišlo množství nápadů a zajímavých projektů využití Kinectu. Na některé z nich se podíváme v tomto článku, o samotném Kinectu se dozvíte více v našem nedávném článku.
Mario na PC ovládaný Kinectem
Začněme zlehka tím, k čemu je Kinect primárně určen, tedy k ovládání her. Legendární instalatér Mario oslavil 25 let a objevilo se video jednoho z nadšenců, který ovládá Maria poskakováním před televizí, připojenou k PC. Zajisté s tímto způsobem nejprojdete hru nejrychleji, ale nebudete alespoň jen pasivně sedět. Na videu se můžete pobavit tanečním krokem a poskakováním hráče.
Rozumí si s Windows, Mac i Linuxem
Microsoft sice původně oznámil, že se snažil zabránit hacknutí a ochránit Kinect pouze pro použití na Xboxu, ale to nezabránilo napsat šikovným programátorům open source USB ovladače, díky kterým si Kinect rozumí i s PC. Nyní, po velkém úspěchu a rozšíření Kinectu, Microsoft prý těmto pokusům fandí a sám přemýšlí o pozdějším rozšíření i mimo domovský Xbox. Jak by mohlo časem vypadat ovládání počítače ukazuje následující video, kde je ukázka i ovládání gesty.
Technologie Kinectu se chopila i celosvětově uznávaná univerzita MIT, kde se stala součástí jednoho z jejich robotů. Jeho základ tvoří jeden z iRobotů, který je mimo jiných nadstavbových součástí vybaven i právě Kinectem. Úkolem tohoto robota je zrekonstruování prostředí, ve kterém se volně pohybuje. do trojrozměrného obrazu na počítači. Data jsou přenášena v reálném čase za pomoci Wi-Fi. Pokud robot rozpozná před sebou člověka, umí díky senzorům zareagovat na jednoduché ukázání směru a tímto směrem se pak vydá.
Zajímavou myšlenkou je také snaha o snímání obrazu ve 3D za pomoci více zařízení. Na videu dole jsou použity dva Kinecty, nastavené ve správném úhlu od pozorované scény. Autor využívá detekce „hloubky“ nebo chcete-li vzdálenosti objektu, kterou kamera rozpozná (tato funkce je hezky vidět i na videu s ovládáním gesty). Spojením obrazu z těchto svou kamer je pak autor schopen rekonstruovat scénu ve 3D a například ji v reálném čase otáčet. Pokud se divíte nízké kvalitě převedené scény na videu, je to kvůli tomu, že kamery se samozřejmě nepohybují a nemohou tak snímat scénu vcelku. Projekt Olivera Kreylose je zatím v počátku, bude zajímavé sledovat jeho pokroky.
Podobných pokusů a projektů s Kinectem naleznete na internetu velké množství. To, co tito lidé za pomoci této nové technologie dělají, by samozřejmě bylo možné i bez Kinectu, za pomoci jiných, již dříve uvedených, zařízení. Ale právě díky úspěchu a dostupnosti Kinectu se o jeho možnosti začalo zajímat množství podobných lidí, kteří chtějí prozkoumat jeho možnosti a možná i posunout technologie zase o kus dál. Třeba se některý z těchto a podobných nápadů chytí a za nějaký čas nebudou scény známé z filmu Minority Report úplnou fikcí, ale dostupnou technologií.
