Spotřeba, spotřební, spotřebovat… Právě tento pojem pohání již po mnoho desetiletí současný ekonomický model rozvinutých států. Představa je taková, že aby rostlo HDP a ekonomice se dařilo, musí se neustále vyrábět nové a nové věci (byť třeba stejné). V některých odvětvích to má samozřejmě příznivý vliv na technický vývoj (dejme tomu právě u elektroniky), ale popravdě dnes nevydrží již nic. Po několika letech musíte koupit novou ledničku (upřímně, téměř stejnou), ale i nové nádobí, vodovodní baterii, oblečení, nábytek. Jaká je finální bilance přínosů a přidružených problémů, je na dlouhou diskusi a vlastně v tom má možná málokdo jasno. Ekologové bijí na poplach, ale i mezi ekonomy se najdou různé názorové směry.
Elektronický odpad často směřuje do třetího světa. V nepřijatelných podmínkách a zdraví škodlivém prostředí jsou zde pracovníky zpětně získávány např. drahé kovy (pozlacené vodiče). Zbytek odpadu je ponechán svému osudu či spálen.
Nicméně alespoň skupina poslanců Evropského parlamentu došla k názoru, že rychlost a množství produkování nového zboží dospělo k hranicím únostnosti a něco málo by se mělo změnit. Evropský parlament tak předal návrh Evropské komisi, která má v rámci EU exekutivní moc a jedná se tedy o něco jako „vládu“. K čemu by měla iniciativa vést? Především k uvádění předpokládané životnosti na obaly výrobků, aby měl spotřebitel jasnější představu a v jinak bytelném přístroji jej nezaskočila jakási účelově poddimenzovaná součástka. V dalším bodě by EU zřejmě také chtěla přimět výrobce, aby životnost výrobků o pár let prodloužili.
Zdroj: itworld.com